Moderní technologie neustále zmenšují svět. Jak můžeme chápat ohromnou rozlehlost naší planety, když se můžeme během okamžiku spojit s člověkem na opačné straně zeměkoule? Cestování je samozřejmě tím logickým klíčem, který nám otevírá oči, ovšem ne nutně. Díky létání z jednoho velkého města do dalšího, můžeme snadno nabýt dojmu, že planeta se skládá ze sítě stejných obchodů a fastfoodových restaurací. Proto se vyplatí vyrazit na skutečně odlehlá, zajímavá místa, která se od šedavé monotónnosti velkoměsta liší ve všech ohledech. Své o tom ví competence leader v Cleverlance Jan Sládek, který má takových zákoutí procestováno několik desítek a naposledy se rozhodl vydat k jihozápadnímu cípu Afriky, do Namibie.

Vždy připraven (a nejlíp dlo​uho dopředu)

Cesta do Namibie slibuje dobrodružství a výpravu do neznáma. Ještě předtím ale cestovatele čeká vcelku neromantické papírování. Bez víza se do téhle africké země totiž nedostanete. Nejbližší ambasádu Namibie najdeme až v Berlíně a získání víza je podmíněno dodáním velkého množství nejrůznější dokumentace. A to včetně kompletního itineráře, spolu s důkazy o rezervaci kempů, hotelů a tak dále. 

Odpadá tedy možnost pouze zakoupit letenku a až na místě se spontánně rozhodnout kam bude nejlepší se vydat. Honza ovšem něco podobného ani nedoporučuje. Namibie se rozléhá na ploše desetkrát větší než je Česká republika a bez pořádného plánu se nedá dobře stihnout vidět alespoň zlomek všeho krásného, co nabízí. Cestování představuje často závod s časem a i kdyby nechtěli namibijští úředníci dopředu znát všechny destinace, kam se chystáte, připravilo by vás zbytečné bloudění či rozhodování o spoustu zážitků.

Večeře​​ s šakaly

Český cestovatel se v Namibii musí vypořádat hned s několika nepříjemnostmi, na které u nás nejsme zvyklí. Bez pořádného terénního auta na místní silnice nemá moc smysl vyjíždět, protože mimo velká města se jedná o štěrkové cesty, občas uhlazené pluhem. Navíc se jezdí vlevo. Ne, že by příliš hrozila srážka s jinými řidiči. Těch najdete tak málo, že se stalo zvykem se navzájem na n​amibijských silnicích zdravit. Kam vás tedy místní prašné cesty dovedou?

Namibie se po většinu roku vyznačuje nedostatkem vláhy a vyprahlostí. Během dne dosáhne teplota klidně 40 stupňů, až má člověk potřebu se zchladit v nejbližší horkovzdušné troubě. Honza sem zamířil v dubnu, chvilku po skončení období dešťů, kdy se z mnoha míst dosud ještě nevytratila zeleň a občasná sprška poskytovala vláhu. V Namibii to ale jednoznačně žije. Svou návštěvou vás mohou poctít téměř všechna zvířata, která jsou s Afrikou spojována. Od jedovatých hadů, přes nosorožce až po slony nebo žirafy. Honza zažil jedno takové setkání hned první noc v kempu, když se jejich cestovatelská skupina rozhodla připravit si večeři. K jeho velkému překvapení se mu za zády objevil šakal, kterého nesmírně zaujalo české kulinářské umění. Naštěstí jsou místní zvířata veskrze plachá a snaží se držet odstup. Samozřejmě, ​situace mohla být horší, kdyby na české maso dostal chuť například lev.

Uvařit se na poušti, ​​​​nastydnout se na pláži

Pouště patří k namibijským (a světovým) přírodním klenotům. Jedná se o jedny z nejstarších pouští světa, s načervenalým pískem, který vytváří dechberoucí panoramata. Mimo jiné zde například můžeme najít největší písečnou dunu na světě. Místní nabízejí turistům i možnost se po těchto písečných velikánech projet - sami si to ale nezkusíte. Bez zkušeností a dunám uzpůsobeného auta byste brzo skončili zabořeni a nuceni obdivovat nádheru červené pouště při snaze vyprostit kola z písečné pasti. Podle Honzy se taková projížďka po poušti blíží jízdě na horské dráze, s typickou kombinací stoupání a prudkých sešupů.

Přesto, že se jedná o zemi s pouštním klimatem a s pobřežím, na koupání vás myšlenky přejdou, když se na místní pláže vydáte. Studený proud, který pobřeží Namibie ovlivňuje, způsobuje v pruhu kolem moře znatelné ochlazení. Najednou se tedy z ubíjejícího horka dostanete do chladného vzduchu a místo plavek raději sáhnete po mikině. Studenější pobřeží ale vyhovuje obrovské kolonii tuleňů, kterou Honza se svými přáteli navštívil. Desítky tisíc těchto zvířat se zde rozvalují na pobřeží. Vidět něco takového je ohromný zážitek, ale podle Honzových slov by se jednalo o něco lepší zkušenost, kdyby člověk nemusel zároveň tuleně i cítit.

Poznat jiné kultury (německou nap​​říklad)

Namibie má za sebou, jako skoro každá africká země, historii kolonizace evropskými národy. Oproti mnoha jiným zemím, se ale zde uchytili němečtí kolonisté. Německá kultura v Namibii zanechala jasně viditelné stopy, včetně poměrně velkého množství obyvatel německého původu, kteří zde staví domy inspirované jak evropskou, tak africkou kulturou. Turismus z Německa je zde také velmi běžný (Němci pro vycestování sem nepotřebují vízum).

Honza se ale setkal i s ještě původnější namibijskou kulturou, když jeho skupina navštívila vesnici kmene Himbů. Tito lidé žijí zcela tradičním způsobem, na hony vzdáleném naší vlastní každodennosti. Hygiena se zde řeší bez pomoci vody. Himbové se čistí směsí kravího tuku a hlíny, načež se dále parfémují vypálenými listy místního vonného stromu. Lidé z tohoto kmene nejsou odříznutí od civilizace geograficky, ale jejich snaha zachovat si vlastní specifický způsob života je tak trochu přivádí do dobrovolné izolace od vnějších vlivů. Jeden z členů kmene, s nímž se Honza bavil, odešel na několik let studovat do hlavního města, ale moderní shon ho donutil se vrátit zpět a žít tradičně.

Honzova cesta trvala dva týdny a skončila v namibijských lázních s horkými prameny, kde se jeho skupina opět dostala do zázemí typického pro cestování po Evropě. Teď si ale v sobě naši cestovatelé nosí zážitky z rozlehlé, načervenalé pouště, savany plné krásných exotických zvířat i setkání s lidmi žijícími úplně jiný způsob života. Právě taková setkání nám opravdu pomohou pochopit, že i když máme možnost se díky internetu spojit s mnoha místy na celém světě, zůstává nám nesčetná řada zkušeností skryta. Jediný způsob, jak se k nim dostat, je připravit se na cestu a vyrazit.