Naše hádanka se pomalu chýlí ke konci. Společně s dnešním odhalením nám bude zbývat už pouze jedno ze čtyř písmen, které označují základní hodnoty Cleverlance. Než se ale dostaneme k cíli, bylo by dobré se začít trochu ohlížet a všimnout si, že tyto hodnoty neexistují odděleně od sebe ve vakuu: volnost podle našich kritérií se přelévá do slušnosti tam, kde je potřeba umět spolupracovat, abychom dosáhli kýžených výsledků. Těžko bychom ale mohli vytvořit cokoliv smysluplného, kdyby naše projekty spočívaly pouze v mátožném opakování dávno zaběhaných postupů. Vynikající umělec nečeká, až mu přijde předkreslené plátno, které následně vybarví podle čísel. Musí ve svém díle nechat promlouvat své vlastní myšlenky a nepřestat, dokud je nepřetaví do pohybů štětce. Jinými slovy, ti, kdo chtějí něčeho dosáhnout, musí mít nápady a nadšení.

Nejdříve si ujasníme, proč jsou tyto dva koncepty zahrnuty pod jedno písmeno. Abeceda určitě poskytuje způsoby, jak pokrýt obě dvě části dnešní hodnoty. Proč tedy nepředstavujeme I jako Ideje nebo E jako Entuziazmus? Zejména proto, že nápady a nadšení mezi sebou mají vztah jako vejce a slepice. Jedno bez druhého nemůže existovat a obojí existuje v nekonečném cyklu. Dobré nápady se většinou neobjevují v mysli bez nadšení a každý nový nápad naopak umí probudit mysl z letargie.

No dobře, ale jak se tohle všechno projevuje ve fungování společnosti, zejména v oblasti IT? Pro klienty bychom měli fungovat jako řešitelé problémů, nikoliv jenom dodavatelé prefabrikovaných řešení. Kdyby zákazníci dopředu věděli všechny kroky vedoucí k finálnímu řešení problému, dokázali tyto kroky přesně popsat a pouze hledali někoho, kdo je dokáže implementovat, byla by naše práce v podstatě snadná. Nakonec by ji možná zcela převzaly automatizované systémy. Ani k jednomu z těchto sci-fi scénářů svět IT nespěje. Namísto toho klienti hledají lidi schopné přijít s vlastním názorem a nápady, jak překlenout propast mezi problémem a řešením.

Nadšení do celého procesu vstupuje hned na začátku. Zákazník od nás může chtít pohnout s horou. Naše lamentování nad tím, že nemáme dostatečně silnou páku, mu nijak nepomůže. Když je před nás postaven nový úkol, je to trochu jako by se před námi otevíraly nové dimenze. Lidé, kteří budou věnovat většinu času popisování a bědování nad myriádou potencionálních negativních scénářů, se nikam neposunou a klienty velmi brzy omrzí spolupráce s nimi.

Nemusíme pro to, aby z nás sálalo nadšení, pobíhat po místnosti a hyperaktivně vykřikovat jeden nápad za druhým. Stačí, když se zvládneme zamyslet nad tím, jak problém vyřešit, předtím, než se zaměříme na důvody, proč je to nemožné. Určitě všichni chceme, aby naši práci lidé ocenili. Pokud ji odvedeme za skřípění zubů a jenom do té míry, aby tak tak prošla, bude to na ní znát. Pro všechny je tedy lepší přistupovat k problémům se zápalem a přicházet s neotřelými myšlenkami. Práce nás musí především bavit. Nyní nám zbývá poslední dílek do naší skládačky hodnot. Společnost stojící na základě těch dosavadních by podle nás už dokázala solidně fungovat a přinášet užitek a radost svým klientům i zaměstnancům. Přece jenom lze ale náš recept ještě dotáhnout k dokonalosti a přijít s poslední důležitou ingrediencí. O ní si ale povíme až příště.

Lukáš Horák