| V Cleverlance mě to nepřestává bavit ani po 12 letech | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/rozhovor-petra-m.aspx | V Cleverlance mě to nepřestává bavit ani po 12 letech | <p>Dělat rozhovor s mladou a chytrou ženou je vždy radost. Pokud je to vaše kolegyně, se kterou máte možnost se potkávat v Cleverlance již 12 let, je ta radost dvojnásobná. Dnes vám představíme Petru M., které jsme se zeptali, co se za její profesní kariéru změnilo a jaký má na práci v Cleverlance pohled.<br></p><h4>Ahoj Petro, jak se máš?</h4><p>Mám se skvěle, děkuji. (smích)</p><h4>Jaká byla „tvoje cesta“ do Cleverlance?</h4><p>Studovala jsem Softwarové inženýrství na ČVUT a už během studia jsem měla možnost vyzkoušet si různé projekty a role. Práce v IT se mi líbila už tenkrát, tak jsem po vysoké škole nastoupila do firmy, která vyvíjela software. Tam jsem byla asi tři roky, ale protože jsem se chtěla více rozvíjet v analýze, začala jsem se poohlížet po dalších možnostech. Ve finále jsem se rozhodovala mezi dvěma společnostmi, které o mě měly zájem. Obě firmy dělaly na podobných projektech, obě měly dobrou pověst, co se odbornosti týče, ale při návštěvě v Cleverlance mě více oslovilo její pracovní prostředí, a kultura, kterou jsem tam vnímala. A letos v květnu je to už 12 let.</p><h4>Takže jsi dala na svůj pocit?</h4><p>Ano, a nelituji toho. Cítila jsem, že v Cleverlance je komunita lidí se stejným cílem. Nejdříve jsem pracovala spíše na projektech u zákazníků a neměla tak možnost se s dalšími kolegy vidět každý den, naštěstí se ale v Cleverlance dělá maximum pro to, aby se měli šanci všichni potkávat. Organizují se různé akce, společné obědy, nebo snídaně s managementem, abychom věděli, co je nového. Já nejvíc oceňuji nabídku různých školení a dalších vzdělávacích „aktivit,“ na kterých mám možnost se potkat s ostatními.</p><h4>Na co ráda vzpomínáš?</h4><p>Zhruba po roce se situace výrazně změnila, kdy jsem z menších projektů u zákazníka, začala pracovat přímo v kancelářích firmy na vývoji softwaru pro nové pilíře penzijního pojištění. Projekt byl velmi náročný, protože musel být dokončen ještě před začátkem platnosti nové legislativy. Práce bylo sice hodně a někdy jsme pracovali i o víkendech, ale v týmu jsem poznala spoustu skvělých lidí, se kterými jsme měli společný cíl, na který jsme se soustředili. Nikdy například nezapomenu na tradici společných obědů, kterou jsme ještě ve starých kancelářích v pražských Holešovicích měli, a rituál vybírání, vyjednávání a smlouvání, na co a do které restaurace vyrazíme. To byl tenkrát asi nejvýraznější rys naší firemní kultury. (smích)</p><h4>Takže jsi tu našla, co jsi hledala?</h4><p>Ano a poznala jsem, že v Cleverlance jsou dva typy lidí: jedni, kteří přijdou s cílem pracovat na konkrétním projektu a po jeho dokončení pokračují dál, a druzí, kteří tu pracují dlouhodobě na různých projektech. Ta druhá skupina je daleko větší i díky tomu, že v Cleverlance je velké množství zajímavých projektů pro široké spektrum zákazníků v různých odvětvích a je tedy z čeho vybírat. S některými z nich pracuji na různých projektech stále, se spoustou dalších lidí se sice běžně nevídám, ale víme o sobě, a potkávám je třeba na školeních, na akcích nebo minimálně na vánočním večírku. A je to vždy velmi příjemné setkání. (smích) </p><p>Pokud se na to podívám z pohledu business analýzy, podařilo se nám společně po několika letech práce spoustu věcí nastavit – postupy, metodiky, standardy. Myslím, že nás hodně spojil i ten pocit spoluvytváření, společných inovací, nebo projekty, kde jeden navazuje na výstupy předchozího.</p><h4>A z odborného hlediska? Co si myslíš o možnostech profesního růstu v Cleverlance?</h4><p>Za prvé je to podle mě o zkušenostech. Děláme na zajímavých zakázkách pro velké zákazníky, takže tu o ně není nouze. Jako Business analytik jsem si například musela zorganizovat spoustu workshopů se zákazníkem, s budoucími uživateli vyvíjeného softwaru. Mnohokrát se mi stalo, že přišla skupinka lidí, kteří mi dokázali úplně zničit agendu a vůbec jsme se nedostali k tomu, co bylo vlastně cílem setkání. To byl hlavně můj problém, nedokázala jsem to správně zkorigovat a zabývat se tématem toho konkrétního workshopu. To mě naučilo, jak důležité je si správně naplánovat agendu a jasně komunikovat cíl a proč jsme se vlastně sešli. Důsledně schůzku vést, držet se cíle a nedat prostor ničemu, co by mohlo workshop „rozbít.“</p><p>Za druhé Cleverlance nabízí spoustu skvělých interních školení, která jsou k dispozici pro každého a skvělé je, že si je vytváříme „sami pro sebe“. Osobně jsem těchto školení využila už jako student, později i jako lektor. V Cleverlance je samozřejmě i možnost absolvovat externích školení. Konkrétně v mém případě, kdy jsem se po několika letech jako Business analytik chtěla posunout do role Product ownera, tak mě Cleverlance v kariérním postupu podpořila a zaplatila mi externí školení i certifikaci.</p><h4>Vážně? A jak se tedy podle tebe změnila business analýza jako obor, za tu dobu, co jsi tady?</h4><p>Když jsem před lety nastoupila do Cleverlance, používala se při řízení projektů jen metodika waterfall, ale protože nastávaly komplikace s řízením projektů, přešli jsme postupně na agilní způsob práce a máme lepší výsledky. Pracovala jsem na mnoha projektech v bankách, které tímto způsobem změnily nejen vývoj IT systémů, ale celou svojí organizaci. Týmy mají v současné době k dispozici Product ownera, který definuje požadavky zákazníka. Tento trend již funguje nějakou dobu a podle mne konečně umožnil porozumění mezi zákazníkem a týmem, který software vyvíjí.</p><h4>Jaký je podle Tebe vlastně rozdíl mezi Business analytikem a Product ownerem?</h4><p>Business analytik se obvykle zaměřuje na analýzu a porozumění potřebám zákazníka. Na to, jak mohou být tyto potřeby naplněny v podobě vyvíjeného softwaru. Business analytik pracuje s vývojovým týmem, aby vypracoval specifikaci a po celou dobu projektu zajišťoval, že jsou naplněny potřeby zákazníka. </p><p>Product owner podle mne více řeší, proč software vlastně vzniká, k čemu bude sloužit. Vytváří „vizi“ výsledného softwarového produktu a snaží se ji předat celému týmu. Na denní bázi řeší priority jednotlivých požadavků, jak jsou důležité pro „business“, do kdy musí být hotové, a plánuje vydávání nových verzí.</p><p>To je důvod, proč je pro mne tahle role současným vyvrcholením mojí profesní cesty. Postupně jsem si vyzkoušela různé role v rámci IT a uvědomila si, že otázkám „co máme dělat“ a „jak to máme udělat“ musí předcházet otázky jako „proč to máme udělat,“ „proč je to důležité“ a „jak je to důležité…“. Myslím, že v Cleverlance si lidé velmi cení možnosti získávat zkušenosti při práci pro různé zákazníky, v různých oborech, na různých projektech. Neumím si představit, že bych strávila celých 12 let stejnou prací na jednom místě, pro jednoho zákazníka.</p><h4>Co tě teď v nejbližších měsících čeká?</h4><p>Hodně práce. (smích) Začala jsem participovat na novém projektu jako Product owner několika produktů. Zatím se rozkoukávám, sbírám informace a znalosti, rychle bych ale chtěla být pro zaběhnutý tým přínosem. A jelikož dovolenou pro své dobrodružnější cesty do Maroka a Uzbekistánu plánuji až po prázdninách, krásně to do sebe zapadá.</p><p>Tak ať se ti daří, příjemné léto.</p><p>Díky za rozhovor.</p><p>
<em>Kateryna Sakovska</em><br></p><p>
<br>
</p><br> | | odborné;#vzdělávání;#projekty;# | | |
| Barevné modely a jak je využívat | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/barevne-modely.aspx | Barevné modely a jak je využívat | <p>Asi jste někdy zaznamenali zkratky jako CMYK, RGB nebo RAL ve spojitostí s barvou. Jedná se o rozdílné modely, které umožňují barvy míchat a popisovat. A každý systém má také odlišné použití. Ale hezky popořádku, než si popíšeme jednotlivé modely, uděláme si nejdříve pořádek v pojmech.<br></p><h2>Pojmy</h2><p>Průměrný člověk dokáže vidět okolo milionu barev. Nicméně, ne vždy dokáže barvy přesně odlišit. Dvě podobné barvy můžeme vnímat jako stejné. Nebo naopak vidíme rozdíly v barvě objektů stejné barvy, pokud jsou v jiném úhlu nebo různém osvětlení. </p><p>Aby výrobci a designéři mohli reprodukovat požadovanou barvu pokaždé přesně, potřebují způsob, jak kvantifikovat vlastnosti barvy a určit numerický rozdíl mezi nimi. A to je přesně důvod, proč vznikly barevné modely. Abychom mohli barvy definovat, popsat a katalogizovat. Díky barevným modelům máme jistotu, že pokud si koupíme modrou barvu s daným kódem, například na nátěr plotu, je to vždy ta samá modř. S barevnými modely pracují např. designeři, kteří musí přesně definovat barvy v návrhu a také tiskaři, kteří musí namíchat správné barvy k tisku. Bez barevného modelu bychom vlastně neměli ani barevné monitory nebo televizi.</p><p>
<strong>Barevný model</strong> (nebo také systém) je tedy abstraktní matematický model popisující barvu viditelného spektra pomocí čísel. Barva v modelu se skládá obvykle ze 3 čísel, vzniká kombinací těchto 3 hodnot. Na obrázku níže je například konkrétní barva určena 3 hodnotami intenzity barev červené, zelené a modré.</p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely1.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><p>
<strong>Barevný prostor</strong> je naproti tomu podmnožina dostupných barev, které daný barevný model nabízí. Stručně řečeno, barevný model říká, jakým způsobem barvy vznikají a barevný prostor pak definuje soubor barev, kterou je schopno určité zařízení nasnímat nebo zobrazit. Nejpoužívanější barevné prostory byly vyhlášeny jako celosvětové standardy a zařízení pracující s barvami (monitor, display, projektor, digitální fotoaparát, skener, tiskárna a další) podporují právě některý z těchto standardů. </p><p>Většina zařízení využívá pouze 1 barevný prostor. Ovšem existují například monitory pro profesionály, které mají k dispozici více barevných prostorů, mezi nimiž lze přepínat. Výrobce vždy uvádí, v jakém barevném prostoru zařízení pracuje a na kolik procent jej pokrývá. Pokud je uvedeno, že daný standard plní na 90 %, znamená to, že zařízení umí zobrazit pouze 90 % barev definovaných barevným prostorem. Rozsah barev u konkrétního zařízení se nazývá gamut. Barva, které je mimo rozsah gamutu, dané zařízení neumí zobrazit a vykresluje jí pak jako nejbližší možnou dostupnou barvu v gamutu.</p><p>Pro pochopení barevného prostoru a gamutu je důležité porozumět diagramu CIE. Je výsledkem rozsáhlého výzkumu lidského zraku. Je také známý jako "diagram podkovy". Horní křivka ohraničuje tvar podkovy a obsahuje jasné barvy, jak jdou za sebou ve spektru. Spodní hrana diagramu je přímka, která se nazývá "purpurová čára" a spojuje opačné barvy spektra, fialovou a červenou. Barvy na této přímce v duze nenajdeme. </p><p>Z obrázku níže je patrné, že reálně zobrazovaná množina barev zařízení je průnik množiny barev využívaného barevného prostoru (jeho standardu) a gamutu daného zařízení.</p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely2.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><p>Není to úplně jednoduché, že? A nyní se pojďme již podívat na základní barevné modely.</p><h2>Barevný model RGB</h2><p>RGB je neznámější barevný model. Je založen na vnímání barev lidským okem. V sítnici uvnitř oka jsou umístěny čípky, což jsou foto-receptorické světločivé buňky. V jednom oku je jich asi 7 milionů a rozlišují se na tři druhy: L, M a S čípky. Liší se barevnými pigmenty a citlivostí na vlnové délky, které odpovídají primárním barvám:</p><ul><li>červená (vlnová dálka 625 až 740 nm) – tu snímají L-čípky<br></li><li>zelená (520 až 565 nm) – tu snímají M-čípky<br></li><li>modrá (430 až 500 nm) – tu snímají S-čípky<br></li></ul><p>Tyto 3 typy receptorů vysílají do mozku signál, jaké intenzity je primární barevné světlo a mozek si namíchá výslednou barvu, kterou pak skutečně „vidíme“. Protože naše barevné vidění je realizováno třemi typy čípků, nazývá se
<strong>trichromatické vidění.</strong></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely3.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><p>Na tomto principu je založen
<strong>RGB barevný model</strong>. Definuje, že každá barva vzniká mícháním tří primárních barev, červené (Red), zelené (Green) a modré (Blue). Tento model pracuje se zdrojem světla. Skládáním červeného, zeleného a modrého světla o různých intenzitách vznikají kombinace barev. Jednotlivé složky barev se sčítají a výsledek je světlo větší intenzity. Smícháme-li všechny 3 barevné složky v maximální intenzitě, vznikne bílá barva. Naopak pokud nepustíme do barevných složek žádné světlo, výsledkem bude tma, černá barva.</p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely4.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><p>Jak ale intenzitu primárních barev převést na čísla? Jednoduše. Intenzita se může pohybovat mezi minimem (nic nesvítí) a maximem (svítí naplno). Minimum je nula a maximum většinou číslo 255, což je největší číslo v počítači reprezentované 1 bajtem, tedy 8 bity. Mluvíme zde o
<strong>bitové hloubce 8 bitů</strong>. Grafické SW počítačové jazyky většinou používají pro RGB model zápisy:</p><ul><li>
<strong>RGB decimální</strong> – intenzita primární barvy je 0–255, pak např. žlutá vzniká plnou intenzitou červené a zelené a má RGB kód (255, 255, 0).<br></li><li>
<strong>RGBA</strong> – stejné jako RGB, jen ke třem základním barvám přidáváme ještě Alfa kanál (hodnota 0–1), který definuje průhlednost barvy. 0 říká plně průhledné, 1 pak zcela nepropustné. Například žlutá napůl průhledná má RGBA kód (255, 255, 0, 0.5).<br></li><li>
<strong>Hexadecimální</strong> (v šestnáctkové soustavě) – intenzita primární barvy je 0 – FF, pak žlutá má RGB HEX kód #FFFF00. Toto je nejčastější zápis barvy na webu.<br></li></ul><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely5.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><p>Barevný model RGB je
<strong>aditivní barevný model</strong>, protože funguje na principu skládání barevného vyzařovaného světla. Tento model využívají všechny zařízení, které vyzařují obraz. Je tedy s výhodou používán pro televize, monitory, displeje nebo projektory. Je tak jedním z nejdůležitějších a nejznámějších systémů pro barvy v digitálních médiích.</p><h3>Barevný prostor sRGB</h3><p>
<strong>sRGB</strong> je nejrozšířenější barevný prostor RGB modelu. Tento standard vznikl v roce 1995 ve spolupráci společností Hewlett Packard a Microsoft pro použití na monitorech, tiskárnách a internetu. Je podporován konsorciem
<a href="https://www.w3.org/" target="_blank">W3C</a> pro vývoj na webu a významnými společnostmi jako je IBM, Intel, Adobe, Corel nebo
<a href="https://www.pantone.com/" target="_blank">Pantone</a>. Můžeme se s ním setkat u většiny grafického softwaru. Barevný prostor sRGB v současné době kraluje internetu, většina fotografií a ilustrací na webu byla vytvořena právě díky němu. Drtivá většina běžných současných monitorů podporuje právě tento standard.</p><h3>Barevný prostor Adobe RGB</h3><p>Prostor sRGB je sice široce používaný, ale je poněkud limitovaný. Nedokáže totiž zobrazit některé odstíny zelené a gradienty (přechody barev) působí tmavým dojmem. A tak přišla v roce 1998 společnost Adobe s vylepšeným barevným prostorem
<strong>Adobe RGB</strong>. Využití má hlavně v digitální fotografii, kde fotky mají pak sytější a realističtější barvy. Ale abychom si je mohli správně vychutnat, musíme použít monitor, které tento barvený prostor podporuje. Jinak jsou barvy standardně přepočteny na sRGB.</p><h3>Barevný prostor ProPhoto RGB</h3><p>S rozvojem digitálních technologií se čím dál více používá barevný prostor ProPhoto RGB, který vyvinula společnost Kodak pro své foťáky. Tento prostor nabízí speciálně široký rozsah barev, který by měl pokrýt všechny barvy povrchů reálného světa (<a href="https://tftcentral.co.uk/articles/pointers_gamut" target="_blank">Pointer’s gamut</a>). Je proto ideální ve většině případů pro využití v digitálním světě. Pokud upravujeme obrázek v ProPhoto, minimalizujeme riziko zbytečného ořezávání barev. Ale pozor, exportovat nebo navěsit na web výslednou fotku bychom měli opět v sRGB, protože pokud si jí bude někdo prohlížet v softwaru, který neumožňuje přepočet barevných prostorů, barvy budou vypadat opravdu „divně“.<br></p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely6.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><h2>Barevný model HSB</h2><p>Barevný
<strong>model HSB</strong> byl vytvořen v roce 1978 jako jiná reprezentace aditivního RGB modelu. Umožňuje lepší a jednodušší míchání barev v digitálním světě, protože odpovídá lépe lidské představivosti a barevnému myšlení.</p><p>Představme si, že potřebujeme ladit sytost růžové barvy. Pomocí RGB modelu je to ale složité a neintuitivní. Nevíme, zda máme přidat více červené anebo jiné barvy pro výsledný efekt. Bylo by fajn ovládat přímo sytost barvy. A na tomto je HSB model založen. HSB model se skládá ze 3 složek:</p><ul><li>Odstín barvy (Hue) – hodnota 0–360 (°), odpovídá stupni na barevném kole, kde jsou za sebou uvedeny všechny základní barvy spektra. Popisuje zabarvení, barevný tón. <br></li><li>Sytost barvy (Saturation) – hodnota 0–100 (%) určuje čistotu barvy. 100 znamená plný sytý odstín barvy, naopak 0 představuje šedou. Někdy se tato vlastnost nazývá chroma, síla nebo bohatost barvy. Představuje množství šedi v poměru k odstínu, např. červená s 50 % sytostí je růžová.<br></li><li>Jas barvy (Brightnes) – hodnota 0–100 (%) řídí množství bílého světla. 0 udává vždy černou, 100 představuje jasný odstín. Pokud je jas 100 i sytost na 0, pak vidíme bílou a je jedno, jaký odstín byl zvolen. Tato veličina vyjadřuje, kolik světla barva odráží neboli poměr černé v základní barvě.<br></li></ul><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely7.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><h2>Barevný model HSV</h2><p>
<strong>Model HSV</strong> je tentýž jako předchozí barevný model HSB. Pouze zde se složka pro jas nazývá hodnota (Value). Oba jsou to tzv. válcovité modely, kdy se namíchaná barva nachází jako bod uvnitř válce. Úhel kolem osy určuje odstín, vzdálenost od osy odpovídá sytosti a výška ve válci určuje jas nebo hodnotu. <br></p><p>
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely8.png" data-themekey="#" alt="" />
<br>
</p><h2>Barevný model HSL</h2><p>Barevný
<strong>model HSL</strong> je podobný modelu HSB, výsledná barva se také skládá ze tří složek. První dvě složky jsou naprosto stejné jako HSB, ale třetí se liší. Místo saturace se objevuje jako 3. složka světlost:</p><ul><li>Odstín barvy (Hue) – hodnota 0–360 (°).<br></li><li>Sytost barvy (Saturation) – hodnota 0–100 (%).<br></li><li>Světlost (Lightness) – hodnota 0–100 (%) určuje, jak moc bude barva světlá nebo tmavá. Světlostí nastavujeme podíl černé a bílé složky ve výsledné barvě. Nízká hodnota odpovídá tmavé barvě, 0 představuje černou. Naopak vysoká hodnota určuje světlé tóny, 100 odpovídá bílé.<br></li></ul><p>Jedná se také o cylindrický model, rozdíl v míchání je ale vidět na předchozím obrázku. Světlost odpovídá výšce ve válci. Je vidět, že plná světlost odpovídá bílé barvě na celém povrch válce. Je tedy jedno, jak jsou zbývající 2 složky nastaveny. To samé platí pro černou na spodu válce.</p><p>Výhody barevného modelu HSL spočívají v symetrii světlosti a tmy. To znamená, že sytost (saturace) jde vždy od plné syté barvy k ekvivalentu šedé. Ovšem podíváme-li se na válec HSB, tam sytost jde od syté barvy k bílé a mění se kontrast barvy. Takže pokud potřebujeme ladit pouze chromu barvy (míchat s šedou), aniž se mění výsledný kontrast, je výhodnější zvolit právě model HSL. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely9.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><p>Navíc světlost v tomto modelu má vždy od černé přes zvolený odstín až k bílé. Naopak v HSB, pokud budeme měnit jas, jdeme poloviční cestou, od černé k volenému odstínu. Je zřejmé, že HSL model má své výhody, kdy můžeme systematicky a velmi přesně míchat požadované barvy. Měnit jejich odstíny po velmi malých krocích a ladit přesně ten parametr barvy, který potřebujeme. Používáním HSB budeme při míchání barev efektivnější a rychlejší. </p><p>V grafickém softwaru je RGB model obvykle reprezentován uživateli ve formě lineárního nebo kruhového výběru odstínu a dvojrozměrné oblasti, kde si můžeme zvolit sytost a jas. Tedy pracuje defaultně s modelem HSB. A většina programů umí také přepnout do modelu HSL, což nám může ulehčit práci. Obrázek níže ukazuje různé modely mixu barev ve
<a href="https://www.figma.com/" target="_blank">Figmě</a>, kdy poslední je model HSL. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely10.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><h2>Barevný model HWB</h2><p>Další barevný
<strong>model HWB</strong> opět reprezentuje RGB míchání barev a vznikl celkem nedávno, v roce 1996. Je možná ještě jednodušší na pochopení než vychvalovaný HSL model. Definuje, že barva se skládá ze 3 složek:</p><ul><li>Odstín barvy (Hue) – hodnota 0–360 (°), zde se nic nemění.<br></li><li>Bělost (Whiteness) – hodnota 0–100 (%) určuje stupeň přimíchání bílé barvy. 0 znamená, že zůstává základní odstín, 100 definuje čistě bílou.<br></li><li>Černota (Blackness) – hodnota 0–100 (%) řídí množství černé. 0 udává původní odstín, 100 100 zcela černou.<br></li></ul><p>Zní to jednoduše, že? Vyberu odstín barvy a doladíme bílou a černou. Tento model má ale zajímavou vlastnost, že pokud nastavíme bělost i černotu na plno, dostaneme poloviční šedou (#808080). Funguje to, jako bychom namíchali pouze černou a bílou. Aneb čím více zvyšujeme hodnotu bělosti i černoty, tím více přebíjí tyto barvy základní odstín a barva se mění v šedou. A to není úplně intuitivní. Možná právě proto se v grafických programech HWB model moc nepoužívá.</p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely11.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><h2>Barevný model CMYK</h2><p>Zcela odlišný od RGB je barevný
<strong>model CMYK</strong>, který je velmi využívaný zejména v tisku. Je založen na CMY modelu, který míchá výslednou barvu jako poměr 3 primárních pigmentů:</p><ul><li>modrá azurová (Cyan) – hodnota 0–100 (%)<br></li><li>červeno-fialová (Magenta) – hodnota 0–100 (%)<br></li><li>žlutá (Yellow) – hodnota 0–100 (%)<br></li></ul><p>Na rozdíl od RGB se jedná
<strong>subtraktivní barevný model</strong>. Je založen na principu mícháním pigmentů, které pohlcují barevné spektrum. Pokud bílé světlo dopadne na žlutý pigment, modré světlo se pohltí a zpět se odrazí pouze červené a zelené. A jak víme z RGB modelu, červená a zelená dává výslednou žlutou barvu. Nebo pokud smícháme žlutý a azurový pigment, dostaneme zelenou. Proč? Žlutý pigment pohlcuje modré světlo, azurový zase červenou. Výsledné odražené světlo je tedy zelené.</p><p>Překrýváním barevných pigmentů na bílém pozadí se výsledná barva ztmavuje. Pokud smícháme všechny primární pigmenty v plné dávce, dostaneme teoreticky černou. Je to dané tím, že výsledný pigment pohltí celé barevné spektrum, neodrazí žádné světlo a vznikne černá barva. Naopak pokud nenaneseme žádný pigment, podklad zůstává bílý.</p><p>
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely12.png" data-themekey="#" alt="" />
<br>
</p><p>Barevný model CMYK přidává ještě jeden pigment:</p><ul><li>černá (Key nebo blacK) – hodnota 0–100 (%)<br></li></ul><p>Je to z důvodu, že v reálném světě pro vznik černo černé nestačí mix primárních pigmentů CMY. Zkoušeli jste někdy smíchat všechny temperové barvy dohromady? A vznikla černá? Vždy se nám podařilo namíchat takovou špinavou hnědo-šedou. Takže abychom uměli vykreslit čistou čerň, přidává se jako další barva do modelu.</p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely13.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><p>Jak bylo řečeno, tento model se používá s úspěchem v tisku. Např. inkoustové tiskárny mají vždy kromě primárních barev ještě zásobník s černou barvou. Je to také z ekonomických důvodů, protože většinou potřebujeme černo-bílé dokumenty, které tiskárna tiskne pomocí černého pigmentu a barevné tak šetří. Dalším důvodem je také to, že nános 3 plných pigmentů na jedno místo na papíru prosakuje a tisk déle schne.</p><p>Tiskárny dále používají tzv.
<strong>rastrování</strong>. Pro nástřik barvy nižší sytosti se pigment rozpráší do malých teček, které jsou pod rozlišovací schopnosti lidského oka. Například z meganty tištěné s 20 % rastrem, vzniká růžová barva. Pigment se tak vlastně míchá s bílou barvou podkladu a výsledkem jsou světlejší barvy.</p><h3>Barevný prostor CMYK</h3><p>Barevný prostor CMYK využívají výhradně tiskárny a slouží také pro popis samotného tiskového procesu. Tento prostor je vždy závislý na daném zařízení a používaném pigmentu. Má menší rozsah barev než sRGB a při tisku tak musí dojít k přepočtu barev. Ty barvy, které prostor CMYK neobsahuje, jsou nahrazeny dostupnými. </p><p> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Barevne_modely/barevne_modely14.png" data-themekey="#" alt="" /><br></p><p>Existují 3 tipy přepočtu na CMYK:</p><ul><li>Perceptuální – používá se pro fotografie, kdy se plynule modifikuje gamut tak, aby byly barvy co nejvěrnější.<br></li><li>Kolorimetrický – převádí se pouze barvy, které jsou mimo rozsah cílového gamutu tak, že nahradí nebližší barvou z gamutu. Není tak vhodný pro fotografie, protože slívá různé barvy do stejné.<br></li><li>Saturation (sytost) - snaží se vytvořit živé barvy na úkor přesnosti barev. Hodí se pro obchodní grafiku a marketing, kde přesné vztahy mezi barvami nejsou tak důležité, jako dosažení jasných, sytých barev. Pro fotografie je tato metoda opět nevhodná.<br></li></ul><p>Z technologie míchání barev pomocí subtraktivního modelu CMYK, kdy výchozím stavem je bílý papír, vyplývá, že tisk nikdy nezobrazí dostatečně syté a zářivé barvy. Má problém se ztvárněním zejména ostré fialové a zelené. Naše fotografie, vytištěné na domácí inkoustové tiskárně za pomocí CMYK prostoru, tedy nebudou nikdy tak krásně barevné a jasné jako na LCD display. Naštěstí existují profesionální tiskárny a fotolaby, které pracují s jinými barevnými prostory a větší množinou barev.<br></p><h2>Pokračování</h2><p>Článek bude pokračovat, v dalším díle se podíváme na princip oponentních procesů a barevné modely z něj vycházející. Dále se seznámíme s nejpoužívanějšími barevnými systémy, jako je RAL nebo Pantone. <br></p><p>
<em>Jan Čermák</em><br></p><br> | | odborné;#vzdělávání;# | | |
| Animační pluginy ve Figmě | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/animacni_pluginy_figma.aspx | Animační pluginy ve Figmě | <p>Disclaimer:
<em>všechny nástroje zmiňované v tomto článku jsou ve stádiu aktivního vývoje s častými releases, a tedy verze používaná při psaní článku už může být stará oproti té vaší. Všechny animace odkazované v článku naleznete v tomto
<a href="https://www.figma.com/file/rtjSqflfNWeaMPAjrQzhoM/Figma-Animations-overview---resources?node-id=0:1&t=YXr95PcOLSRJZ9dh-1" target="_blank">Figma souboru.</a></em></p><p>Když se řekne „nástroj na animace“, většinu lidí z oboru okamžitě napadne Adobe Animate nebo After Effects. Není se čemu divit, je to přeci jen „industry standard“. Když ale člověk neanimuje 24/7, ale jen jednou za čas, potřebuje vyrobit pěknou načítací obrazovku a už má všechny assety vyrobené ve Figmě, nechce řešit další nástroje. Jak uvidíte, není potřeba sahat po tak velkých a drahých „kladivech“!</p><div>V příhodný moment na scénu přicházejí pluginy do Figmy, které její nativní funkcionalitu skládání tvarů a prototypování obohacují o možnosti exportovatelné animace. A právě výběr těch nejlepších vám v tomto článku představím. Nejprve však trochu názvosloví.<br></div><div>
<br>
</div><h2>Keyframe</h2><div>Představuje stav atributu dané vrstvy v daném čase.<br></div><div style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/position_and_color_shift.gif" alt="position_and_color_shift.gif" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:190px;" /><br></div><div>
<em>Keyframe pro atribut X v 0 sekundách animace stanovuje pozici vlevo, druhý keyframe vpravo. Další dva keyframy mění barvu přepínače, zbývající dva s nastavenými opačnými barvami mění barvu pozadí. </em>(vytvořeno pomocí Motion)<br></div><h2>Ease</h2><div>Definuje zrychlení a zpomalení přechodu v době, zda je rychlejší na začátku, na konci, či uprostřed. To dodává animaci pocit života – máloco na světě se totiž pohybuje rovnoměrně (lineárně), snad kromě ozubených koleček.</div><div style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/Ease.gif" alt="Ease.gif" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:190px;" />
</div><div>
<br><em>Světlý čtverec se pohybuje s lineárním nastavením ease, zatímco tmavý s Ease in and out – na začátku zrychlí a na konci zpomalí.</em> (vytvořeno pomocí Motion)<br></div><h2>Kotva objektu </h2><div>Bod, který definuje ukotvení vrstvy v prostoru. Podle kotvy vrstva rotuje, využívá se pro všechny výpočty pohybu.<br></div><div>
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/Anchor_center.gif" alt="Anchor_center.gif" data-themekey="#" style="margin:30px 20px 0px 0px;max-width:190px;vertical-align:top;" />
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/Anchor_top_left.gif" alt="Anchor_top_left.gif" data-themekey="#" style="margin:0px 30px;max-width:190px;vertical-align:top;" />
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/Anchor_offcenter.gif" alt="Anchor_offcenter.gif" data-themekey="#" style="margin:30px 0px 0px;max-width:190px;vertical-align:top;" />
<br>
</div><div>
<em>Kotva uprostřed, v levém horním rohu a v 50 % rozměru X a 75 % rozměru Y.</em> (vytvořeno přes Motion)<br></div><h2>Formáty</h2><div>ve kterých se běžně vyskytují pohyblivé grafiky na webu:<br></div><div>
<br>
</div><div>
<strong>MP4 a WEBM</strong></div><div><ul><li>video formáty<br></li><li>nezachovávají kvalitu při škálování<br></li></ul></div><div>
<strong>GIF</strong><br></div><div><ul><li>sled rastrových obrázků<br></li><li>nezachovává kvalitu při škálování<br></li><li>velký objem<br></li></ul></div><div>
<strong>SVG</strong></div><div><ul><li>XML obsahující Javascript, CSS či SMIL kód, který definuje jednotlivé tvary a jejich pohyb<br></li><li>škálovatelný, snadno upravitelný (pokud umíte psát v daném kódu)<br></li></ul></div><div>Bonus:
<strong>Lottie</strong></div><div><ul><li>nový minimalistický formát založený na JSONu<br></li><li>tvary a jejich pohyb jsou definovány pomocí maximálně dvoupísmenných zkratek atributů<br></li></ul></div><div>A teď už se pusťme do detailů jednotlivých animačních pluginů.<br></div><h2>Motion<br></h2><p style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/motion.png" alt="motion.png" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:658px;" />
<br>
</p><div><a href="https://motionplugin.com/#" target="_blank">Motion</a> je plugin se širokými možnostmi animace, založený na keyframech. Umožňuje animaci širokého spektra atributů, změnu kotvy s velkou granularitou a kopírování keyframů mezi vrstvami s přepočítáváním hodnot X a Y pro zjednodušený workflow. K dispozici je bohatá knihovna přednastavených animací, efektů a pohybů, díky které nemusíme vše nastavovat ručně.<br></div><div><img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/link_and_vector_path_shadow.gif" alt="link_and_vector_path_shadow.gif" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:650px;" /><em>Papírové letadlo se pohybuje podle nakresleného vektoru a stín ho následuje díky závislosti zabezpečené praktickou funkcí link.</em></div><div>
<br>
</div><div>Hotovou animaci můžeme exportovat v mnoha formátech, včetně GIF, MP4/WEBM a SVG v beta verzi. GIF a SVG zároveň podporují průhlednost vrstev.<br></div><div style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/figma1.png" alt="figma1.png" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:190px;" />
<br>
</div><div>Motion má čtyři různé licence, přičemž verze zdarma je omezena na dvouvteřinové animace a 30 FPS. Licence Professional na použití 8 dní za měsíc je výhodná pro uživatele, pro které animace není denním chlebem.<br></div><div>
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/figma7.png" alt="figma7.png" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:658px;" />
<br>
</div><div>
<em>8denní licence na Motion stojí 6,39$ za měsíc.</em><br></div><div>
<br>
</div><div>Celkově se plugin Motion velmi příjemně používá, i když bych ocenila možnost zvláštního okna pro práci na více obrazovkách.<br></div><h2>Figmotion</h2><div>
<a href="https://www.figma.com/community/plugin/733025261168520714/Figmotion" target="_blank">Figmotion</a> je bezplatný plugin s webovým rozhraním, díky kterému je ideální pro práci s více obrazovkami. Je také založený na použití keyframů. Oproti Motionu podporuje animaci zaoblení jednotlivých rohů a tloušťky čáry, na druhou stranu kopírování keyframů probíhá bez přepočítání, což v kombinaci s potřebou pokaždé klikat na Save velmi zpomaluje workflow.<br></div><div style="text-align:center;"><img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/figmotion_corners.gif" alt="figmotion_corners.gif" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:190px;" /><br></div><div style="text-align:left;">
<em>Zaoblení jednotlivých rohů a tloušťky čáry.</em><br></div><div>
<br>
</div><div>Závislost mezi vrstvami Figmotion implementuje pomocí expressions, (tedy výpočtů hodnot na základě proměnných (time v milisekundách či progress jako desetinná hodnota mezi 0 a 1), či atributů jiných vrstev. Tato funkcionalita ale není moc dobře zdokumentována a je třeba ovládat Javascript.</div><div>
<br>
</div><div>Plugin má jen čtyři základní možnosti přednastavených ease a zcela chybí knihovna pohybů, což znamená, že musíme vše dělat ručně. Kotva lze nastavit na devět vybraných pozic.</div><div>Podporuje export do MP4, WEBM a GIF až do 60 FPS, ale bez možnosti průhledných vrstev. Nedávno byl spuštěn i Lottie export v beta verzi, front-endové vývojáře zaujme nový export pro reactový Framer Motion.</div><div style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/figma2.png" alt="figma2.png" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:211px;" />
<br>
</div><div>
<em>Úplně nahoře si nastavíme kotvu dané vrstvy, uprostřed vlastnosti keyframu, dole vybereme z možností přechodu.</em><br></div><div><br></div><div>Figmotion má obrovské množství schopností, ale mnoho z nich je nedodělaných a často se objevující bugy a těžkopádný workflow mu ubírají na použitelnosti. Na druhou stranu má neomezenou délku animace, je zdarma a ve Figma komunitě ji používá největší množství uživatelů.<br></div><h2>Bonus: Jitter.video<br></h2><div style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/figma3.png" alt="figma3.png" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:658px;" />
<br>
</div><div>
<a href="https://jitter.video/" target="_blank">Jitter</a> je webový nástroj určený k vytváření animací z vektorových tvarů, který sice nefunguje přímo ve Figmě, ale pomocí pluginu se do něj dají assety z Figmy jedním klikem naimportovat. Sice zatím nepodporuje úplně všechny atributy (například individuálně zaoblené rohy), ale řeší to relativně elegantně – danou nepodporovanou vrstvu importuje jako PNG. Namísto
<em>keyframů</em> se soustředí spíše na proces přechodu. Poskytuje slušnou knihovnu přednastavených animací a zjednodušený pohled na jednotlivé atributy.<br></div><div style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/animacni_pluginy_figma/figma4.png" alt="figma4.png" data-themekey="#" style="margin:5px;max-width:180px;" />
<br>
</div><div>
<em>Editace jednotlivých atributů je odstíněna uživatelsky přívětivými slovesy.</em></div><div>
<br>
</div><div>Jitter ve free verzi nedovoluje průhledné pozadí a export do vyšších rozlišení. V případě beta Lottie exportu se toto omezení dá docela jednoduše obejít – stačí trochu znát Lottie formát a průhlednost si v JSONu nastavit. Placená verze stojí 12$ za měsíc.<br></div><h2>Závěr</h2><div>Jak vidíte, existuje několik možností, jak rozhýbat jinak statické assety ve Figmě, záleží jen na tom, co od nástroje člověk očekává a zda je ochoten za rozšířené možnosti realizace svých nápadů i něco zaplatit. To, že si navzájem konkurují, podporuje dynamický vývoj, který se samozřejmě neobejde bez chyb, vývojáři těchto nástrojů ale rychle reagují a ocení každý nahlášený bug (sama jsem jich napsala asi deset).</div><div>
<br>
</div><div>Chtěli byste se naučit některý z pluginů ovládat? Můžete se těšit na pokračování ve formě tutoriálu na Motion.<br></div><div>
<br>
</div><div>
<em>Zuzana Václaviková</em><br></div><p>
<br>
</p><br> | | odborné;# | | |
| Jak vytvořit Pacmana v Pythonu - 2. část | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/Pacman2.aspx | Jak vytvořit Pacmana v Pythonu - 2. část | <p>Vítejte ve druhé části seriálu o tom, jak vytvořit hru Pac-Man v Pythonu. V
<a href="/Blog/Stranky/Pacman1.aspx" target="_blank">minulém díle </a>jsme si představili základní principy hry Pac-Man a navrhli si její datovou strukturu. V tomto díle se budeme zabývat implementací několika důležitých prvků hry, jako je například kolize s duchy, počítání score, umělá inteligence duchů, power-upy, koncové stavy hry, animace a textury.<br></p><p>Nejprve si ale připomeneme, jakým způsobem bude hra fungovat. Hráč ovládá Pacmana a snaží se získat co nejvíce bodů za snězení všech cookies na mapě. Pacman je ale pronásledován duchy, kteří se po mapě pohybují podle určitých pravidel. Hra končí, pokud Pacmana chytí jeden z duchů, nebo pokud Pacman sní všechna cookies.<br></p><p>V tomto finálním díle se zaměříme na implementaci kolizí s duchy, které jsou pro hru důležité, jelikož jejich kontakt s Pacmanem může vést k jeho zničení. Dále se podíváme na to, jak můžeme počítat skóre hráče a jak implementovat umělou inteligenci duchů, aby se po mapě pohybovali realističtěji.<br></p><p>Power-upy jsou speciální prvky, které mohou hráči pomoci zvýšit jeho šance na vítězství. V našem případě to mohou být například různé druhy cookies, které mohou Pacmanovi dodat speciální schopnosti nebo ho ochránit před duchy.<br></p><p>Koncové stavy hry jsou důležité, abychom mohli oznámit hráči, zda vyhrál nebo prohrál. V našem případě budeme mít dva možné koncové stavy: vítězství, pokud Pacman sní všechna cookies, a prohru, pokud ho chytí jeden z duchů.<br></p><p>Animace a textury postav duchů a Pacmana zase zajistí, aby hra vypadala živěji a realističtěji. V našem případě budeme animovat pohyb Pacmana a duchů po mapě.<br></p><p>Pokud budete následovat tento článek až do konce, tak výsledná hra bude vypadat takhle:<br></p><p>
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Pacman2/pacman4.gif" data-themekey="#" alt="" style="width:100%;" />
</p><h2>Kolize s duchy a počítání životů<br></h2><p>Počítání životů je spojeno se systémem kolizí hráče s duchy. V minulém díle jsme však pořádně neodlišili duchy od ostatních herních objektů, proto pro ducha založíme samostatnou funkcionalitu pro jeho ukládání, získávání a kontrolu kolize s hráčem. Logika je totožná s kolizí s cookie z prvního dílu. Také připravíme proměnné pro powerupy (schopnost podle originálního jména “kokoro”), životy, skóre a časovače událostí. Pro počítání životů jsem přidal jednoduchou funkci
<em>kill_pacman</em> - pokud se ho dotkne duch, odeberu mu jeden život a umístím ho znovu na startovní pozici. Pokud mu dojdou životy, tak zničím jeho objekt.<span style="font-size:15px;"></span></p><pre> <code class="language-python hljs">#class GameRenderer:
def __init__(self, in_width: int, in_height: int):
self._won = False
self._powerups = []
self._ghosts = []
self._hero: Hero = None
self._lives = 3
self._score = 0
self._score_cookie_pickup = 10
self._score_ghost_eaten = 400
self._score_powerup_pickup = 50
self._kokoro_active = False
self._current_mode = GhostBehaviour.SCATTER
self._mode_switch_event = pygame.USEREVENT + 1 # custom event
self._kokoro_end_event = pygame.USEREVENT + 2
self._pakupaku_event = pygame.USEREVENT + 3
self._modes = [
(7, 20),
(7, 20),
(5, 20),
(5, 999999) # infinite chase
]
self._current_phase = 0
def add_ghost(self, obj: GameObject):
self._game_objects.append(obj)
self._ghosts.append(obj)
def get_ghosts(self):
return self._ghosts
def end_game(self):
if self._hero in self._game_objects:
self._game_objects.remove(self._hero)
self._hero = None
def kill_pacman(self):
self._lives -= 1
self._hero.set_position(32, 32)
self._hero.set_direction(Direction.NONE)
if self._lives == 0: self.end_game()
#class Hero
def tick():
self.handle_cookie_pickup()
self.handle_ghosts()
def handle_ghosts(self):
collision_rect = pygame.Rect(self.x, self.y, self._size, self._size)
ghosts = self._renderer.get_ghosts()
game_objects = self._renderer.get_game_objects()
for ghost in ghosts:
collides = collision_rect.colliderect(ghost.get_shape())
if collides and ghost in game_objects:
if self._renderer.is_kokoro_active():
game_objects.remove(ghost)
self._renderer.add_score(ScoreType.GHOST)
else:
if not self._renderer.get_won():
self._renderer.kill_pacman()
</code></pre>
<span style="color:#333333;font-family:farnham-web-medium, open-sans, sans-serif;font-size:1.46em;">Power-upy a počítání skóre</span>
<p>Skóre je v Pacmanovi udělování za snězení cookie, power-upu nebo ducha. Hodnoty se pro každý ze zmíněných objektů liší. Specifikujeme si je proto do enumu
<em>ScoreType</em>.<span style="font-size:15px;"></span></p><pre> <code class="language-python hljs">class ScoreType(Enum):
COOKIE = 10
POWERUP = 50
GHOST = 400
</code></pre>
<span style="text-align:justify;">V Pacmanovi existují speciální cookies, které mu udělí schopnost požírání duchů. V prvním díle jsme schopnost popsali původním japonským slovem “kokoro”, proto ji tak referencuji i v kódu. Vytvoříme novou třídu </span><em style="text-align:justify;">Powerup</em><span style="text-align:justify;"> - v podstatě totožné s </span><em style="text-align:justify;">Cookie</em><span style="text-align:justify;">, jen o něco větší. Do ASCII bludiště použijeme pro power-up písmeno “O” a ve funkci </span><em style="text-align:justify;">main </em><span style="text-align:justify;">lehce modifikujeme kód pro zpracování volných míst v bludišti. Také upravíme funkci pro kolizi s cookies </span><em style="text-align:justify;">handle_cookie_pickup</em><span style="text-align:justify;">, a zahrneme i novou třídu </span><em style="text-align:justify;">Powerup</em><span style="text-align:justify;">. Když Pacman sebere power-up, aktivujeme tuto schopnost na 15 sekund. Po sebrání cookie i powerupu ještě zavoláme funkci </span><em style="text-align:justify;">add_score</em><span style="text-align:justify;"> s odpovídajícím typem skóre. Přidáme taky </span><em style="text-align:justify;">set_won</em><span style="text-align:justify;"> pro konec hry, kdy hráč (Pacman) sebral všechny cookies.</span><span style="font-size:15px;"></span>
<pre> <code class="language-python hljs">class Powerup(GameObject):
def __init__(self, in_surface, x, y):
super().__init__(in_surface, x, y, 8, (255, 255, 255), True)
# class GameRenderer
def add_powerup(self, obj: GameObject):
self._game_objects.append(obj)
self._powerups.append(obj)
def start_kokoro_timeout(self):
pygame.time.set_timer(self._kokoro_end_event, 15000) # 15s
def activate_kokoro(self):
self._kokoro_active = True
self.set_current_mode(GhostBehaviour.SCATTER)
self.start_kokoro_timeout()
def _handle_events(self):
for event in pygame.event.get():
if event.type == self._kokoro_end_event:
self._kokoro_active = False
# class Hero
def handle_cookie_pickup(self):
collision_rect = pygame.Rect(self.x, self.y, self._size, self._size)
cookies = self._renderer.get_cookies()
powerups = self._renderer.get_powerups()
game_objects = self._renderer.get_game_objects()
cookie_to_remove = None
for cookie in cookies:
collides = collision_rect.colliderect(cookie.get_shape())
if collides and cookie in game_objects:
game_objects.remove(cookie)
self._renderer.add_score(ScoreType.COOKIE)
cookie_to_remove = cookie
if cookie_to_remove is not None:
cookies.remove(cookie_to_remove)
if len(self._renderer.get_cookies()) == 0:
self._renderer.set_won()
for powerup in powerups:
collides = collision_rect.colliderect(powerup.get_shape())
if collides and powerup in game_objects:
if not self._renderer.is_kokoro_active():
game_objects.remove(powerup)
self._renderer.add_score(ScoreType.POWERUP)
self._renderer.activate_kokoro()
# main
for powerup_space in pacman_game.powerup_spaces:
translated = translate_maze_to_screen(powerup_space)
powerup = Powerup(game_renderer, translated[0] + unified_size / 2, translated[1] + unified_size / 2)
game_renderer.add_powerup(powerup)
</code></pre><h2>Umělá inteligence duchů</h2><p>V originální hře se duchové chovají podle následujícího vzorce:</p><ol><li>vlna - SCATTER 7 sekund, pak CHASE 20 sekund<br></li><li>vlna - SCATTER 7 sekund, pak CHASE 20 sekund<br></li><li>vlna - SCATTER 5 sekund, pak CHASE 20 sekund<br></li><li>vlna - SCATTER 5 sekund, pak permanentně CHASE<br></li></ol><p>SCATTER je režim, ve kterém se duchové chovají náhodně a vybírají si náhodná místa v bludišti (ve skutečnosti mají ještě další specifičtější vzorce pro pohyb okolo překážek, ale do tyto složitější vzorce zde řešit nebudeme). CHASE je režim, ve kterém si duchové dají za cíl pozici hráče - využijeme pro to kód z prvního dílu a jen upravíme cílovou lokaci z náhodné na danou pozici hráče
<em>get_hero_position</em>.<br></p><p>Tyto časovače máme v kódu od začátku článku, teď jen musíme přidat přepínání mezi režimy CHASE a SCATTER a kód pro zjištění trasy na pozici hráče.<span style="font-size:15px;"></span></p><pre> <code class="language-python hljs"># class GameRenderer
def tick(self, in_fps: int):
self.handle_mode_switch()
def handle_mode_switch(self):
current_phase_timings = self._modes[self._current_phase]
print(f"Current phase: {str(self._current_phase)}, current_phase_timings: {str(current_phase_timings)}")
scatter_timing = current_phase_timings[0]
chase_timing = current_phase_timings[1]
if self._current_mode == GhostBehaviour.CHASE:
self._current_phase += 1
self.set_current_mode(GhostBehaviour.SCATTER)
else:
self.set_current_mode(GhostBehaviour.CHASE)
used_timing = scatter_timing if self._current_mode == GhostBehaviour.SCATTER else chase_timing
pygame.time.set_timer(self._mode_switch_event, used_timing * 1000)
def get_hero_position(self):
return self._hero.get_position() if self._hero != None else (0, 0)
def set_current_mode(self, in_mode: GhostBehaviour):
self._current_mode = in_mode
def get_current_mode(self):
return self._current_mode
def _handle_events(self):
for event in pygame.event.get():
if event.type == self._mode_switch_event:
self.handle_mode_switch()
# class Ghost
def request_path_to_player(self, in_ghost):
player_position = translate_screen_to_maze(in_ghost._renderer.get_hero_position())
current_maze_coord = translate_screen_to_maze(in_ghost.get_position())
path = self.game_controller.p.get_path(current_maze_coord[1], current_maze_coord[0], player_position[1],player_position[0])
new_path = [translate_maze_to_screen(item) for item in path]
in_ghost.set_new_path(new_path)
def calculate_direction_to_next_target(self) -> Direction:
if self.next_target is None:
if self._renderer.get_current_mode() == GhostBehaviour.CHASE and not self._renderer.is_kokoro_active():
self.request_path_to_player(self)
else:
self.game_controller.request_new_random_path(self)
return Direction.NONE
diff_x = self.next_target[0] - self.x
diff_y = self.next_target[1] - self.y
if diff_x == 0:
return Direction.DOWN if diff_y > 0 else Direction.UP
if diff_y == 0:
return Direction.LEFT if diff_x < 0 else Direction.RIGHT
if self._renderer.get_current_mode() == GhostBehaviour.CHASE and not self._renderer.is_kokoro_active():
self.request_path_to_player(self)
else:
self.game_controller.request_new_random_path(self)
return Direction.NONE</code></pre><h2>Animace a textury<br></h2><p>Duchy a Pacmana upravíme tak, aby se místo dosavadních základních geometrických tvarů zobrazovali jako textury, respektive “sprites”. Do
<em>MovableObject</em> třídy přidáme proměnnou image a upravíme funkci draw následovně:<span style="font-size:15px;"></span></p><pre> <code class="language-python hljs"># class MovableObject
def __init__(self, in_surface, x, y, in_size: int, in_color=(255, 0, 0), is_circle: bool = False):
self.image = pygame.image.load('images/ghost.png')
def draw(self):
self.image = pygame.transform.scale(self.image, (32, 32))
self._surface.blit(self.image, self.get_shape())
</code></pre><p>Referencované obrázky jsou dostupné na mém
<a href="https://github.com/janjilecek/pacman_python_pygame" target="_blank">githubu</a>.<br></p><p>Každý duch bude mít jiný obrázek (specifikujeme ve funkci main) a když hráč aktivuje powerup, přepnou se duchové na texturu
<em>fright</em>.<span style="font-size:15px;"></span></p><pre> <code class="language-python hljs"># class Ghost
def __init__(self, in_surface, x, y, in_size: int, in_game_controller, sprite_path="images/ghost_fright.png"):
super().__init__(in_surface, x, y, in_size)
self.game_controller = in_game_controller
self.sprite_normal = pygame.image.load(sprite_path)
self.sprite_fright = pygame.image.load("images/ghost_fright.png")
def draw(self):
self.image = self.sprite_fright if self._renderer.is_kokoro_active() else self.sprite_normal
super(Ghost, self).draw()
</code></pre>
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Pacman2/pacman1.gif" data-themekey="#" alt="" style="width:100%;" />
<p>Animace otevírání a zavírání pusy Pacmana uděláme přes časovanou událost <em>_pakupaku_event</em>, která se volá každých 200ms (implementujeme v kapitole níže). Ta zneguje binární hodnotu mouth_open a podle toho se vykreslí jeden nebo druhý sprite Pacmana.</p><pre> <code class="language-python hljs"># class Hero
def __init__(self, in_surface, x, y, in_size: int):
super().__init__(in_surface, x, y, in_size, (255, 255, 0), False)
self.last_non_colliding_position = (0, 0)
self.open = pygame.image.load("images/paku.png")
self.closed = pygame.image.load("images/man.png")
self.image = self.open
self.mouth_open = True
def draw(self):
half_size = self._size / 2
self.image = self.open if self.mouth_open else self.closed
self.image = pygame.transform.rotate(self.image, self.current_direction.value)
super(Hero, self).draw()
# class GameRenderer
def _handle_events(self):
if event.type == self._pakupaku_event:
if self._hero is None: break
self._hero.mouth_open = not self._hero.mouth_open
</code>
</pre><h2>Koncové stavy hry a textové UI<br></h2><p>Zobrazení stavu hry je na konec jednoduché. Funkcí
<em>display_text</em> vykreslíme text o dané velikosti na danou pozici. V hlavní tick funkci zobrazíme na základě výsledku
<em>get_won </em>text pro výhru “YOU WON”. Pokud neexistuje objekt hráče - což mohlo nastat jen při “smrti”, když objekt zničíme - tak zobrazíme text “YOU DIED”.</p><pre> <code class="language-python hljs"># class GameRenderer
def display_text(self, text, in_position=(32, 0), in_size=30):
font = pygame.font.SysFont('Arial', in_size)
text_surface = font.render(text, False, (255, 255, 255))
self._screen.blit(text_surface, in_position)
def set_won(self):
self._won = True
def get_won(self):
return self._won
def tick(self, in_fps: int):
black = (0, 0, 0)
self.handle_mode_switch()
pygame.time.set_timer(self._pakupaku_event, 200) # open close mouth
while not self._done:
for game_object in self._game_objects:
game_object.tick()
game_object.draw()
self.display_text(
f"[Score: {self._score}] [Lives: {self._lives}]")
if self._hero is None: self.display_text("YOU DIED", (self._width / 2 - 256, self._height / 2 - 256), 100)
if self.get_won(): self.display_text("YOU WON", (self._width / 2 - 256, self._height / 2 - 256), 100)
pygame.display.flip()
self._clock.tick(in_fps)
self._screen.fill(black)
self._handle_events()
</code></pre>
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Pacman2/pacman2.gif" data-themekey="#" alt="" style="width:100%;" />
<h2>Závěrem</h2><p>Ve finální části seriálu o vývoji hry Pac-Man v Pythonu jsme se zaměřili na implementaci několika důležitých prvků hry.<br></p><p>Nejprve jsme si ukázali, jak můžeme implementovat kolize s duchy a počítat skóre hráče. Poté jsme se zaměřili na umělou inteligenci duchů, která je důležitá pro realistický pohyb těchto objektů po mapě. Dále jsme se věnovali implementaci power-upů, které mohou hráčům pomoci zvýšit šance na vítězství.<br></p><p>V závěru jsme se podívali na koncové stavy hry a implementovali jsme animace a textury objektů hry. Díky těmto prvkům se nám podařilo vytvořit kompletní prototyp legendární hry Pac-Man. V případě nejasností je můj kód k dispozici na
<a href="https://github.com/janjilecek/pacman_python_pygame/blob/main/pacman_final.py" target="_blank">githubu</a>.<br></p><p>Doufám, že vám tento seriál pomohl pochopit, jak vytvořit hru Pac-Man v Pythonu, a že jste se při implementaci dozvěděli něco nového. Pokud máte zájem o další informace o vývoji her v Pythonu, neváhejte se podívat na další
<a href="/Blog/Stranky/hra-v-pythonu.aspx" target="_blank">články</a> na našem webu.<br></p><p>
<em>Jan Jileček</em><br></p><br> | | odborné;#hobby;# | | |
| Jak vytvořit Pacmana v Pythonu - 1. část | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/Pacman1.aspx | Jak vytvořit Pacmana v Pythonu - 1. část | <p>Pacman je kultovní plošinovka, kterou zná pravděpodobně každý. Jméno “Pac-man" pochází z japonského slova “paku", které označuje otevírání a zavírání úst. Tvůrce Toru Iwatani se inspiroval u japonské pohádky o bytosti, která ochraňuje děti před monstry tím, že monstra požírá. Při tvorbě hry použil jako odrazový můstek klíčová slova z příběhu, a sloveso “jíst" se stalo základem všeho.<br></p><p>Monstra jsou znázorněna jako čtyři duchové, kteří na hráče útočí v postupných vlnách, podobně jako ve Space Invaders. Každý z duchů má také unikátní osobnost. V pohádce je ještě jeden důležitý element, totiž koncept životní síly “kokoro", která bytosti umožňovala požírat monstra. Ve hře je tato energie znázorněna jako power-up cookiesky, které Pacmanovi uděluji krátkodobou schopnost požírat monstra.</p><p>V návodu vás nejprve provedu základním nastavením, pak vytvoříme herní objekty pro zeď bludiště, Pacmana a duchy, zajistíme hledání cesty bludištěm, duchům přidáme náhodný pohyb, u hráče implementujeme ovládání šipkami a nakonec do bludiště rozmístíme jídlo ve formě cookies. Vše budu doprovázet obrázky a gify pro lepší znázornění.</p><h2>Základní nastavení</h2><p>Výsledná hra má přibližně 300 řádků kódu, proto zde uvádím pouze nejdůležitější části. Kód v úplné podobě je dostupný na
<a href="https://github.com/janjilecek/pacman_python_pygame/blob/main/pacman.py">mém github repozitáři</a>. Prvním krokem je instalace potřebných balíčků. Budeme potřebovat
<em>pygame, numpy </em>a<em> tcod</em>. Nainstalujte si všechny přes nástroj pip (jak na to najdete
<a href="/Blog/Stranky/Python-aplikace.aspx">v článku o Python aplikacích</a>). Pokud používáte vývojové prostředí jako např. PyCharm (doporučuji), instalace proběhne po kliknutí na hlášku o chybějícím balíčku.</p><p>Nejprve si vytvoříme herní okno, podobným způsobem jako v
<a href="/Blog/Stranky/hra-v-pythonu.aspx">předchozím návodu na hru Space Invaders</a> (ta měla pouhých 100 řádků). Zde připravím parametry pro specifikaci velikosti okna, název hry, obnovovací frekvenci a několik datových polí, které budou držet reference na herní objekty a hráče. Funkce
<em>tick </em>všechny herní objekty opakovaně prochází a volá jejich vnitřní logiku a vykreslování. Pak zbývá už jen překreslit celou herní plochu a zajistit zpracování vstupních událostí, jako jsou kliknutí myši a vstup z klávesnice. K tomu bude sloužit funkce
<em>_handle_events</em>.</p><pre>
<code class="language-python hljs">
import pygame # importy balíků
import numpy as np
import tcod
class GameRenderer:
def __init__(self, in_width: int, in_height: int):
pygame.init()
self._width = in_width
self._height = in_height
self._screen = pygame.display.set_mode((in_width, in_height))
pygame.display.set_caption('Pacman')
self._clock = pygame.time.Clock()
self._done = False
self._game_objects = []
self._walls = []
self._cookies = []
self._hero: Hero = None
def tick(self, in_fps: int):
black = (0, 0, 0)
while not self._done:
for game_object in self._game_objects:
game_object.tick()
game_object.draw()
pygame.display.flip()
self._clock.tick(in_fps)
self._screen.fill(black)
self._handle_events()
print("Game over")
def add_game_object(self, obj: GameObject):
self._game_objects.append(obj)
def add_wall(self, obj: Wall):
self.add_game_object(obj)
self._walls.append(obj)
def _handle_events(self):
pass # dodelame
</code>
</pre><p></p><p>Vytvoření třídy pro zeď pak bude vypadat jednoduše. Barvu pro zdi volím modrou podle originálního Pacmana (parametr color - Blue 255, zbytek 0). <br></p><pre>
<code class="language-python hljs">
class Wall(GameObject):
def __init__(self, in_surface, x, y, in_size: int, in_color=(0, 0, 255)):
super().__init__(in_surface, x * in_size, y * in_size, in_size, in_color)
</code>
</pre><p>Kód pro vykreslování a objekt pro zdi máme připraven. Při psaní se ujistěte, že třídy
<em>Wall </em>a
<em>GameObject </em>jsou nad třídou
<em>GameRenderer</em>, aby je třída “viděla". Dalším krokem je vykreslení bludiště na obrazovku. Ale ještě předtím musíme vytvořit jednu pomocnou třídu.<br></p><h2>Třída game controller</h2><p>Bludiště ve formě ASCII znaků uložím do proměnné v nové třídě
<em>PacmanGameController</em>. Použiju velikost bludiště jako v originále - 28x31 dlaždic. Později budu muset zajistit, aby duchové mohli správně hledat cestu v bludišti a případně i najít hráče. Bludiště nejprve načtu jako znaky a převedu ho na pole jedniček a nul, kde zeď bude nula a průchodný prostor bude jedna. Tyto hodnoty slouží algoritmu hledání cesty jako tzv. cost funkce. Nula značí nekonečnou cenu průchodu, proto nebudou takto označené položky pole považovány za průchodné. Všimněte si pole
<em>reachable_spaces</em>, které drží průchozí části bludiště. K tomu ale až později, jako první musím připravit struktury třídy. Bludiště v ASCII podobě můžete zkopírovat z mého
<a href="https://github.com/janjilecek/pacman_python_pygame/blob/main/pacman.py">githubu</a>. Ve znakovém zápisu jsem použil “X" pro zeď, “P" pro Pacmana a “G" pro ducha. </p><pre>
<code class="language-python hljs">
class PacmanGameController:
def __init__(self):
self.ascii_maze = [
"XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX",
"XP XX X",
"X XXXX XXXXX XX XXXXX XXXX X",
"X XXXX XXXXX XX XXXXX XXXX X",
"X XXXX XXXXX XX XXXXX XXXX X",
"X X",
"X XXXX XX XXXXXXXX XX XXXX X",
"X XXXX XX XXXXXXXX XX XXXX X",
"X XX XX XX X",
"XXXXXX XXXXX XX XXXXX XXXXXX",
"XXXXXX XXXXX XX XXXXX XXXXXX",
"XXXXXX XX XX XXXXXX",
"XXXXXX XX XXXXXXXX XX XXXXXX",
"XXXXXX XX X G X XX XXXXXX",
" X G X ",
"XXXXXX XX X G X XX XXXXXX",
# zkraceno pro clanek
"XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX",
]
self.numpy_maze = []
self.cookie_spaces = []
self.reachable_spaces = []
self.ghost_spawns = []
self.size = (0, 0)
self.convert_maze_to_numpy()
#self.p = Pathfinder(self.numpy_maze) # pouzijeme pozdeji
def convert_maze_to_numpy(self):
for x, row in enumerate(self.ascii_maze):
self.size = (len(row), x + 1)
binary_row = []
for y, column in enumerate(row):
if column == "G":
self.ghost_spawns.append((y, x))
if column == "X":
binary_row.append(0)
else:
binary_row.append(1)
self.cookie_spaces.append((y, x))
self.reachable_spaces.append((y, x))
self.numpy_maze.append(binary_row)
</code>
</pre><h2>Vykreslení bludiště</h2><p>Vše nutné pro vykreslení bludiště je připraveno, takže už jen stačí vytvořit instance našich tříd
<em>PacmanGameController,</em> projít 2D pole s pozicemi zdí a na těchto místech vytvořit objekt
<em>Wall </em>(používám neuvedenou funkci
<em>add_wall</em>, opět nahlédněte do úplného kódu na mém
<a href="https://github.com/janjilecek/pacman_python_pygame/blob/main/pacman.py">githubu</a>). Obnovovací frekvenci nastavuji na 120 snímků za vteřinu. </p><pre>
<code class="language-python hljs">
if __name__ == "__main__":
unified_size = 32
pacman_game = PacmanGameController()
size = pacman_game.size
game_renderer = GameRenderer(size[0] * unified_size, size[1] * unified_size)
for y, row in enumerate(pacman_game.numpy_maze):
for x, column in enumerate(row):
if column == 0:
game_renderer.add_wall(Wall(game_renderer, x, y, unified_size))
game_renderer.tick(120)
</code>
</pre><p style="text-align:center;"> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Pacman1/unnamed-3.png" alt="pacman" data-themekey="#" style="max-width:400px;" /><br></p><h2>Přidání duchů</h2><p>V originálním Pacmanovi byli čtyři duchové jmény Blinky, Pinky, Inky a Clyde, každý s individuálním charakterem a schopnostmi. Koncept hry je založen na japonské pohádce (více
<a href="https://www.gamedeveloper.com/design/the-pac-man-dossier">zde</a> a
<a href="https://gameinternals.com/understanding-pac-man-ghost-behavior">zde</a>) a originální jména v japonštině i naznačují jejich schopnosti (např. Pinky má japonské jméno Lupič, Blinky je zase Stín). Pro naši hru ale nebudeme zacházet do takových detailů a každý z duchů bude používat jen základní behaviorální smyčku jako v originále - tzn. módy
<em>Chase</em>,
<em>Scatter </em>a
<em>Frightened. </em>Tyto AI módy si popíšeme a zpracujeme ve druhém díle.</p><p>Třída pro ducha bude jednoduchá, většinu chování zdědí od rodičovské třídy
<em>MovableObject </em>(nahlédněte na
<a href="https://github.com/janjilecek/pacman_python_pygame/blob/main/pacman.py">github</a>, ta třída je o něco složitější a obsahuje logiku pro pohyb ve čtyřech směrech, následování trasy a ověřování kolize se zdí). </p><pre>
<code class="language-python hljs">
class Ghost(MovableObject):
def __init__(self, in_surface, x, y, in_size: int, in_game_controller, in_color=(255, 0, 0)):
super().__init__(in_surface, x, y, in_size, in_color, False)
self.game_controller = in_game_controller
</code>
</pre><p> </p><p>Do třídy
<em>PacmanGameController</em> přidám hodnoty RGB barev jednotlivých duchů a ve funkci
<em>main</em> vygeneruji čtyři barevné duchy. Připravím si také statickou funkci pro převod souřadnic, která jednoduše převede souřadnice bludiště (např. x=16 y=16 je přibližně střed bludiště, a pronásobením s velikostí buňky, neboli tile, dostanu souřadnici na herní ploše v pixelech). </p><pre>
<code class="language-python hljs">
# v PacmanGameController
self.ghost_colors = [
(255, 184, 255),
(255, 0, 20),
(0, 255, 255),
(255, 184, 82)
]
# ve funkci main
for i, ghost_spawn in enumerate(pacman_game.ghost_spawns):
translated = translate_maze_to_screen(ghost_spawn)
ghost = Ghost(game_renderer, translated[0], translated[1], unified_size, pacman_game,
pacman_game.ghost_colors[i % 4])
game_renderer.add_game_object(ghost)
# obecné funkce pro převod souřadnic, umístěte na začátek kódu
def translate_screen_to_maze(in_coords, in_size=32):
return int(in_coords[0] / in_size), int(in_coords[1] / in_size)
def translate_maze_to_screen(in_coords, in_size=32):
return in_coords[0] * in_size, in_coords[1] * in_size
</code>
</pre><p>V této fázi se již budou po spuštění hry vykreslovat čtyři duchové v bludišti. Dále je chceme rozpohybovat. </p><h1>Hledání cesty bludištěm</h1><p>Nyní přichází možná nejsložitější část. Hledání cesty ve 2D prostoru, nebo grafu, je obtížný problém. Implementovat algoritmus pro vyřešení takového problému by dalo na další článek, proto použijeme hotové řešení. Nejefektivnějším algoritmem pro hledání cesty je
<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/A%2a">A* algoritmus</a>. Ten nám poskytne balíček
<em>tcod</em>, který jsme instalovali na začátku.</p><p>Vytvořím teď třídu Pathfinder. V konstruktoru inicializuji
<em>numpy</em> pole s cenou průchodu (pole jedniček a nul, popsané výše) a vytvořím třídní proměnnou
<em>pf, </em>která bude držet instanci A* pathfinderu. Funkce
<em>get_path</em> nám pak po zavolání se souřadnicemi v bludišti (odkud, kam) vypočítá a vrátí trasu ve formě jednotlivých kroků polem. </p><pre>
<code class="language-python hljs">
class Pathfinder:
def __init__(self, in_arr):
cost = np.array(in_arr, dtype=np.bool_).tolist()
self.pf = tcod.path.AStar(cost=cost, diagonal=0)
def get_path(self, from_x, from_y, to_x, to_y) -> object:
res = self.pf.get_path(from_x, from_y, to_x, to_y)
return [(sub[1], sub[0]) for sub in res]
</code>
</pre><p>Do funkce
<em>main</em> přidám úsek pro demonstraci vyhledání trasy. Volím souřadnice začátku trasy [1,1] a cíle trasy [24,24].<br></p><pre>
<code class="language-python hljs">
# Vykreslení cesty
red = (255, 0, 0)
green = (0, 255, 0)
_from = (1, 1)
_to = (24, 24)
path_array = pacman_game.p.get_path(_from[1], _from[0], _to[1], _to[0])
#
print(path_array)
# [(1, 2), (1, 3), (1, 4), (1, 5), (2, 5), (3, 5), (4, 5), (5, 5), (6, 5), (6, 6), (6, 7) ...
#
white = (255, 255, 255)
for path in path_array:
game_renderer.add_game_object(Wall(game_renderer, path[0], path[1], unified_size, white))
#
from_translated = translate_maze_to_screen(_from)
game_renderer.add_game_object(
GameObject(game_renderer, from_translated[0], from_translated[1], unified_size, red))
#
to_translated = translate_maze_to_screen(_to)
game_renderer.add_game_object(
GameObject(game_renderer, to_translated[0], to_translated[1], unified_size, green))
</code>
</pre><p>Ve hře vypadá vykreslení nejkratší trasy takto:</p><div style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Pacman1/unnamed.gif" alt="pacman" data-themekey="#" style="max-width:400px;" /> </div><h2>Náhodný pohyb duchů</h2><p>Ve třídě
<em>PacmanGameController </em>vytvářím novou funkci pro zvolení náhodného bodu z pole dosažitelných míst
<em>reachable_spaces</em>. Každý duch tuto funkci použije po tom, co dorazí do cíle. Jednoduše si tak duchové donekonečna volí cestu ze své aktuální pozice v bludišti do náhodného cíle. Složitější chování, jako útěk a honění hráče, implementujeme v dalším díle. </p><pre>
<code class="language-python hljs">
def request_new_random_path(self, in_ghost: Ghost):
random_space = random.choice(self.reachable_spaces)
current_maze_coord = translate_screen_to_maze(in_ghost.get_position())
path = self.p.get_path(current_maze_coord[1], current_maze_coord[0], random_space[1],
random_space[0])
test_path = [translate_maze_to_screen(item) for item in path]
in_ghost.set_new_path(test_path)
</code>
</pre><p>Duchovi přidáme ve třídě
<em>Ghost </em>novou logiku pro následování trasy. Funkce
<em>reached_target</em> je volaná každý snímek a kontroluje, zda duch již dorazil do cíle. Pokud ano, zjistí jakým směrem je další krok cesty bludištěm a podle toho začne měnit svoji pozici buď nahoru, dolů, doleva nebo doprava (logika pro pohyb je volaná v rodičovské třídě
<em>MovableObject</em>). </p><pre>
<code class="language-python hljs">
def reached_target(self):
if (self.x, self.y) == self.next_target:
self.next_target = self.get_next_location()
self.current_direction = self.calculate_direction_to_next_target()
def set_new_path(self, in_path):
for item in in_path:
self.location_queue.append(item)
self.next_target = self.get_next_location()
def calculate_direction_to_next_target(self) -> Direction:
if self.next_target is None:
self.game_controller.request_new_random_path(self)
return Direction.NONE
diff_x = self.next_target[0] - self.x
diff_y = self.next_target[1] - self.y
if diff_x == 0:
return Direction.DOWN if diff_y > 0 else Direction.UP
if diff_y == 0:
return Direction.LEFT if diff_x < 0 else Direction.RIGHT
self.game_controller.request_new_random_path(self)
return Direction.NONE
def automatic_move(self, in_direction: Direction):
if in_direction == Direction.UP:
self.set_position(self.x, self.y - 1)
elif in_direction == Direction.DOWN:
self.set_position(self.x, self.y + 1)
elif in_direction == Direction.LEFT:
self.set_position(self.x - 1, self.y)
elif in_direction == Direction.RIGHT:
self.set_position(self.x + 1, self.y)
</code>
<br><br></pre><p>Duchové se teď vytvoří na pozicích určených písmenem “G" v původním ASCII bludišti a začnou si hledat náhodnou cestu. Já jsem zavřel tři duchy do klece - jako v původním Pacmanovi budou vypouštěni postupně - a jeden bloudí bludištěm:</p><p style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Pacman1/unnamed-2.gif" alt="pacman" data-themekey="#" style="max-width:400px;" />
<br>
</p><h2>Přidání hráče a jeho ovládání</h2><p>Pro hráče dělám třídu Hero. Většina logiky pro ovládání hráče i duchů je řešena ve funkci
<em>MovableObject</em>, proto stačí pouze pár funkcí pro upřesnění chování. V originále se Pacman hýbe ve čtyřech směrech, šipkami ovládáme jeho chůzi bludištěm. Pokud nezmáčkneme žádnou směrovou klávesu, bude pokračovat posledním validním směrem. Pokud zmáčkneme klávesu ve směru, kterým ještě nelze jít, směr se uloží a použije se při příští dostupné zatáčce. Stejné chování replikuji do naší hry a přidal jsem i Pacmanovu schopnost teleportovat se z jednoho konce bludiště na druhý - prostě zkontroluji, jestli je mimo herní plochu zleva nebo zprava, a podle toho nastavím jeho pozici na opačnou stranu bludiště. Pacman má taky upravenou funkci pro vykreslování, musíme ho vykreslit s poloviční velikostí, kterou by normálně zabíral jako čtverec (<em>pygame.rect</em>).<br></p><pre>
<code class="language-python hljs">
class Hero(MovableObject):
def __init__(self, in_surface, x, y, in_size: int):
super().__init__(in_surface, x, y, in_size, (255, 255, 0), False)
self.last_non_colliding_position = (0, 0)
def tick(self):
# TELEPORT
if self.x < 0:
self.x = self._renderer._width
if self.x > self._renderer._width:
self.x = 0
self.last_non_colliding_position = self.get_position()
if self.check_collision_in_direction(self.direction_buffer)[0]:
self.automatic_move(self.current_direction)
else:
self.automatic_move(self.direction_buffer)
self.current_direction = self.direction_buffer
if self.collides_with_wall((self.x, self.y)):
self.set_position(self.last_non_colliding_position[0], self.last_non_colliding_position[1])
self.handle_cookie_pickup()
def automatic_move(self, in_direction: Direction):
collision_result = self.check_collision_in_direction(in_direction)
desired_position_collides = collision_result[0]
if not desired_position_collides:
self.last_working_direction = self.current_direction
desired_position = collision_result[1]
self.set_position(desired_position[0], desired_position[1])
else:
self.current_direction = self.last_working_direction
def handle_cookie_pickup(self):
collision_rect = pygame.Rect(self.x, self.y, self._size, self._size)
cookies = self._renderer.get_cookies()
game_objects = self._renderer.get_game_objects()
for cookie in cookies:
collides = collision_rect.colliderect(cookie.get_shape())
if collides and cookie in game_objects:
game_objects.remove(cookie)
def draw(self):
half_size = self._size / 2
pygame.draw.circle(self._surface, self._color, (self.x + half_size, self.y + half_size), half_size)
</code>
</pre><p>Třídu
<em>Hero</em> instancuji na konci funkce main. Pozice nastavuji na souřadnici [1,1] -
<em>unified_size </em>je velikost jedné dlaždice. Do
<em>GameRenderer</em> třídy ještě musíme přidat zpracování vstupních události, abychom mohli herní postavu ovládat.<br></p><pre>
<code class="language-python hljs">
# ve třídě GameRenderer
def add_hero(self, in_hero):
self.add_game_object(in_hero)
self._hero = in_hero
def _handle_events(self):
for event in pygame.event.get():
if event.type == pygame.QUIT:
self._done = True
pressed = pygame.key.get_pressed()
if pressed[pygame.K_UP]:
self._hero.set_direction(Direction.UP)
elif pressed[pygame.K_LEFT]:
self._hero.set_direction(Direction.LEFT)
elif pressed[pygame.K_DOWN]:
self._hero.set_direction(Direction.DOWN)
elif pressed[pygame.K_RIGHT]:
self._hero.set_direction(Direction.RIGHT)
# na konci funkce main
pacman = Hero(game_renderer, unified_size, unified_size, unified_size)
game_renderer.add_hero(pacman)
game_renderer.tick(120)
</code>
</pre><p>Po spuštění můžeme Pacmana vodit bludištěm!</p><p style="text-align:center;"> <img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Pacman1/unnamed-3.gif" alt="pacman" data-themekey="#" style="max-width:400px;" /><br></p><h2>Přidání cookies</h2><p>Nebyl by to Pacman bez cookies v bludišti. Z herního hlediska určují míru prozkoumanosti světa a některé cookies i obrací schopnosti duchů a Pacmana. Jsou tedy ultimátní odměnou pro hráče a hlavním ukazatelem jeho postupu úrovní. V dnešních hrách se běžně odměňuje chování, které chce herní designér podporovat ve hráči. Krásným příkladem je např. letošní
<em>Elden Ring</em>, kde dostane odměnu každý, kdo prozkoumává všechny kouty světa. Čím nebezpečnější a odlehlejší, tím větší odměna. Naopak hry jako novodobý
<em>Assassin's Creed</em> podporují plnění úkolů, takže máte při hraní pocit, že jste v práci, a ne ve hře.</p><p>Přidání cookies bude nejsnadnější věcí celého návodu, a proto jsem ji nechal na konec, jako třešničku na dortu. Vytvořím třídu
<em>Cookie</em>. Její instance bude mít vždy velikost čtyři pixely, žlutou barvu a kruhový tvar. Ve funkci main vytvořím cookies na všech dlaždicích, které jsme na začátku uložili do pole
<em>cookie_spaces</em> (totožné s
<em>reachable_spaces</em>). Hráčovi přidám funkci
<em>handle_cookie_pickup</em>, ve které si neustále ověřuji, jestli nedochází ke kolizi hráče s nějakou cookie. Pokud tomu tak je, cookie odstraním z pole a ta se přestane vykreslovat.<br></p><pre>
<code class="language-python hljs">
class Cookie(GameObject):
def __init__(self, in_surface, x, y):
super().__init__(in_surface, x, y, 4, (255, 255, 0), True)
# ve třídě GameRenderer přidat:
def add_cookie(self, obj: GameObject):
self._game_objects.append(obj)
self._cookies.append(obj)
# ve třídě Hero přidat:
def handle_cookie_pickup(self):
collision_rect = pygame.Rect(self.x, self.y, self._size, self._size)
cookies = self._renderer.get_cookies()
game_objects = self._renderer.get_game_objects()
for cookie in cookies:
collides = collision_rect.colliderect(cookie.get_shape())
if collides and cookie in game_objects:
game_objects.remove(cookie)
# ve funkci main:
for cookie_space in pacman_game.cookie_spaces:
translated = translate_maze_to_screen(cookie_space)
cookie = Cookie(game_renderer, translated[0] + unified_size / 2, translated[1] + unified_size / 2)
game_renderer.add_cookie(cookie)
</code>
</pre><p>Výsledek našeho snažení:<br></p><p style="text-align:center;">
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Pacman1/unnamed-4.gif" alt="pacman" data-themekey="#" style="max-width:400px;" />
</p><p>
</p><p>Malá zajímavost za závěr - v originální hře se Pacman zastaví na dobu jednoho snímku po každém požití cookie, takže ho duchové snáze dohoní v počátku hry, když je ještě pole zaplněné. V příštím díle zpracujeme podobnou herní mechaniku a můžete se těšit i na umělou inteligenci duchů, počítání score, zvuky, animace, textury, power-upy, screen-shake efekty, životy a koncové stavy hry.<br></p><p><br></p><p><i>Jan Jileček</i></p><p>
<br>
</p><br> | | odborné;#hobby;# | | |
| Pět současných trendů UX | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/UX-trendy.aspx | Pět současných trendů UX | <p>Když jsme v roce 2009 vydávali první almanach Uživatelsky přívětivá rozhraní v ČR, bylo u nás kolem dvaceti odborníků zabývající se tímto fenoménem. Dnes podle údajů Glassdoor, celosvětového lídra v oblasti informací o pracovních místech a trendech zaměstnanosti, UX designer celosvětově patří mezi 25 nejžádanějších povolání. Vstup společnosti Google do světa vzdělávání způsobil, že v oboru UX bylo vydáno více než půl milonů certifikátů. Obor se vyvíjí a s ním i požadavky a výstupy této kreativní činnosti. Pojďme se podívat, které jsou podle nás aktuálně ty nejzajímavější.<br></p><h2> 1. Uživatelská rozhraní jsou nositelé brandu </h2><p> Čím více o uživatelích díky výzkumům víme, tím více mají vývojové týmy času a prostředků soustředit se na formu a konzistenci výstupů uživatelských rozhraní. Pro maximální uživatelský zážitek musí všechny výstupy vypadat obdobně, firmy si nemohou dovolit mluvit na zákazníka pokaždé jiným jazykem. Mnoho firem přitom v současnosti řeší ovládání a vzhled aplikace maximálně na úrovni korporátní barvy. Brand esence značky nesená přes uživatelské rozhraní je ale důležitý rozměr komunikace nejenom směrem k zákazníkům, ale i dovnitř samotných společností. Ukazuje to příklad Nike, u jejíchž uživatelských rozhraní je na první pohled vždy rozpoznatelné, že se jedná právě o tuto značku. </p><h2> 2. Design systém jako součást UX dodávky<br></h2><p> Aby si brand zachoval svoji jedinečnost, není možné, aby vzhled jednotlivých technologických řešení závisel pouze na dodavateli nebo platformě. Standardem se stává Design system management (DSM), což je soubor standardů pro správu designu ve velkém měřítku. Díky nástrojům, které v této oblasti vznikly, je možné mít nepřetržitý přístup k aktuálnímu designovému manuálu, a to i pro třetí strany. Výsledkem je vizuální konzistence napříč různými rozhraními nebo digitálními kanály. </p><h2> 3. Budování důvěryhodnosti skrze uživatelský zážitek<br></h2><p> Uživatel si stejně jako dříve s produktem kupuje i zážitek z koupě, jen tentokrát v digitálním prostředí. Fakt, že konzistence vzhledu a ovládání je pro uživatele zásadní ve vztahu ke značce, potvrzují i mnohé studie. Například podle Adobe Trust Report (The digital economy is personal, 2022) 57 % spotřebitelů tvrdí, že jakmile společnost naruší jejich důvěru, už jí znovu nedají šanci. 70 % spotřebitelů pak tvrdí, že nepřesná personalizace snižuje jejich důvěru ve značku. S tím souvisí i nakládání se zákaznickými daty. I zde platí pravidlo, že čím transparentnější přístup v digitálním prostředí směrem ke zpracovávaným datům zákazníka, tím je zákazník ochotnější podělit se o svá data se společností, které důvěřuje. <br></p><p>
<a href="https://www.cleverlance.com/cz/kariera/Stranky/Skoleni/UX-Akademie.aspx?utm_source=web&utm_medium=blog&utm_campaign=nabor&utm_id=kariera" target="_blank"><img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/UX-trendy/skoleniUX.png" alt="skoleniUX.png" data-themekey="#" style="max-width:690px;" /></a>
<br>
</p><h2> 4. Typografie - drobnost s fatálním dopadem<br></h2><p> Malý, ale významný detail brandu v sobě ukrývá typografie, Čím více textu se přenáší do digitálních zařízení, tím více se od písma vyžaduje kvalita. UX designér si musí uvědomovat, že se dnes text používá v nejrůznějších situacích a místech: řidič sledující přístrojovou desku v autě, běžec nastavující tempo ve své aplikaci, ranní čtení zpráv na mobilu cestou do práce, skladník kontrolující data ze čtečky, operátor nastavující přístroj ve výrobním závodě… Všechny tyto situace mají jedno společné: uživatel často drží zařízení v ruce a čte z roztřeseného displeje. To samozřejmě klade na písmo mnohem větší nároky, než když se používá na stabilním podkladu. V Cleverlance na žádost klientů společně s typografy vytváříme nové písmo, které čitelnost a čtivost textu v náročných podmínkách zvýší. </p><h2> 5. Limity interních UX týmů<br></h2><p> Touha mnoha firem odejít od UX konzultantů a zřídit interní UX týmy naráží na své limity. Očekávání, že jeden interní odborník v UX obsáhne všechny UX dovednosti, se často ukazuje jako nereálné. Podobory UX jako výzkum, copywriting nebo design se specializovaly do takové míry, kdy je jeden expert není schopen ovládnout na požadované úrovni. Ve firmách proto postupně vznikají stále početnější UX týmy, na trhu práce je zároveň stále obtížnější najít specialisty s očekávanou úrovní znalostí a dovedností. Výsledkem je pak zaměření se interního týmu jen na jednu z oblastí UX, například na výzkum. Ten ale bez kvalitního designéra přináší jen teoretické výsledky. Významným handicapem těchto týmu je také přílišné (i když pochopitelné) zaměření se na konkrétní produkt společnosti. Designérům i výzkumníkům pak chybí srovnání s jinými odvětvími, nadhled a best practices. Do hry tak znovu vstupují technologické společnosti, které jsou díky pestrosti svých zakázek schopny obohatit firmy novými přístupy a interní UX týmy smysluplně doplnit.</p><p>
<br>
</p><p>
<i>Michal Hořava</i></p><p>QUB Digital<br><br><br></p> | | odborné;# | | |
| Když se řekne analytik, znamená to, že… | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/analytici.aspx | Když se řekne analytik, znamená to, že… | <p>Z pohledu IT být analytikem znamená několik různých pracovních pozic s různou náplní práce. Patří sem role IT analytik, který bývá také označován jako systémový analytik, nebo business analytik, datový analytik či test analytik. Co ale vlastně člověk v té které pracovní pozici dělá a za co zodpovídá? Podívejme se na jednotlivé role chronologicky, tak jak vstupují do průběhu IT projektu.<br></p><h2>Business analytik<br></h2><p>První analytickou pozicí, která se zapojuje do projektu, je <strong>business analytik</strong>. Jeho zodpovědností, velice zjednodušeně řečeno, je komunikace s klientem, se zástupci businessu u zákazníka. Cílem jeho práce je sběr potřeb klienta, jejich transformace do požadavků a seřazení dle důležitosti. Následně analytik vypracovává návrh řešení, tj. de facto staví software z pohledu uživatele. Svůj návrh zaznamenává do business analýzy, což znamená tvorbu procesních diagramů, Use Case modelů nebo User Stories, aktivity diagramů, popsání uživatelských rolí, nakreslení drátěných modelů obrazovek atd., tedy všeho, z čeho bude možné vyčíst, jak má systém fungovat z pohledu uživatele. Co všechno musí znát dobrý business analytik se můžete dočíst <a href="/Blog/Stranky/analyza.aspx">zde</a>.<br></p><h2>IT analytik<br></h2><p><strong>IT analytik</strong> neboli také systémový analytik, vstupuje do procesu projektu záhy nebo společně s business analytikem. Jeho zodpovědností je návrh technického řešení systému. Při své práci intenzivně komunikuje jak s IT architektem, který má na starosti návrh konceptu vývoje aplikace, tak s business analytikem, který mu předkládá funkční požadavky a popis řešení z pohledu businessu. IT analytik pak navrhuje a popisuje detaily technického řešení, jednotlivých modulů systému, datových a objektových struktur včetně jejich vazeb, definuje rozhraní, modeluje sekvenční diagramy atd. Výstupy IT analytika jsou společně s výstupy business analytika zadáním, dle kterého vývojáři programují požadovaný systém. I proto je u IT analytika standardním požadavkem znalost programovacích jazyků jako např. Java, .NET, SQL nebo XML. Očekávaná je také znalost metodik jako RUP a ITIL nebo v poslední době rozšířeného <a href="/Blog/Stranky/DevOps.aspx" target="_blank">DevOps</a> přístupu k vývoji software.<br></p><h2>Test analytik<br></h2><p><strong>Test analytik</strong> zpracovává test analýzu. Nastuduje si vstupy business a IT analytika, projde s nimi procesy a logiku celého očekávaného řešení tak, aby pochopil, jak má ve výsledku systém fungovat. Z toho vyplývá, že do projektu vstupuje buď až po zpracování business a IT analýzy, nebo před jejím ukončením. Po seznámení se s analytickými dokumenty vypracovává testovací scénáře (Test Case), test suits (logické seskupení testů, které spolu souvisí) a testovací skripty. Může se také stát, že při tvorbě testovacích scénářů narazí na nějaký nedostatek v business či IT analýze. V daném případě na tuto skutečnost upozorní, aby mohl business nebo IT analytik zjištěný nedostatek do analýzy dopracovat. Test analytik také v průběhu tvorby testovacích scénářů definuje potřebná testovací data pro otestování software. Ve finále je schopen navrhnout plán testování, tj. pořadí testování jednotlivých testovacích scénářů. Někdy také bývá tím, kdo testovací data připravuje, případně se účastní samotného testování software.<br></p><h2>Datový analytik<br></h2><p><strong>Datový analytik</strong>, jak již vyplývá z názvu, pracuje s daty. V každém systému jsou tisíce, někdy i miliony datových záznamů, ze kterých lze pro potřeby businessu vytěžit množství zajímavých informací. Jedná se o číselné hodnoty, ale také data textového charakteru. Datový analytik pracuje jak s primárními zdroji dat, tj. daty z hlavního systému, tak sekundárními, například s daty ze systémů, které řeší méně důležité, tedy podpůrné procesy. Analytik data třídí, čistí a analyzuje prostřednictvím standardních statistických nástrojů. Vytváří různé typy reportů a vizualizace pro business nebo management. Navrhuje a tvoří relační databáze, definuje korelace a vzorce v komplikovaných datových setech. Mezi primární znalosti datového analytika patří navrhování databází, orientace v datových skladech a BI platformách, SQL, data mining, schopnost vizualizovat výsledná data a prezentovat zjištěné výsledky. Ale také znalost statistických technik, matematické vědomosti a orientace ve finančnictví. Datový analytik se může do projektu zapojit vlastně kdykoliv. Může být součástí týmu téměř od začátku, pokud se například jedná o projekt, kterého součástí je migrace dat z původního systému do nového. Nebo se může zapojit do projektu po nasazení systému do produkce, aby vydoloval a zpracoval první výstupy pro business či management klienta, přičemž v této práci může pokračovat a průběžně připravovat různé reporty a vizualizace.</p><p>Jak je z popisu výše vidět, do vytvoření návrhu systému vstupuje hned několik analytiků, přičemž jejich práce na sebe navazuje. I proto je pro všechny důležitá průběžná více či méně intenzivní komunikace. Vlastně by se dal návrh nového software popsat jako hra symfonického orchestru, kdy housle doplní flétna či hoboj, sem tam do toho zazní lesní rohy nebo bouchne tympán. Pokud jsou všichni sladěni, zní nádherná melodie, no a pokud ne, pak si všichni kolem zakrývají uši. V případě software by se „falešná hra“ projevila nefunkčním řešením, které by nesplňovalo potřeby klienta a navíc nejspíš nebylo použitelné.<br></p><p><i>Zuzana Drotárová</i></p><p><br></p> | | odborné;#vzdělávání;# | | |
| Proč nám cookies otravují život? | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/Cookies.aspx | Proč nám cookies otravují život? | <p>Všimli jste si, že poslední dobou na nás vyskakuje souhlas s používáním cookies (tzv. cookies lišta) skoro z každého webu? Je to velmi otravné, že?<br></p><p>Znamená to, že by společnosti konečně začaly brát vážně naše soukromí? Je od nich určitě hezké, že se vždy zeptají, pokud chtějí cookies používat. Ale realita je taková, že provozovatelé webu toto nedělají dobrovolně, ale protože musí.<br></p><p>
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Cookies/cookies%20lišta.jpg" data-themekey="#" alt="cookies" style="max-width:690px;" />
<br>
</p><p>
<span style="color:#333333;font-family:farnham-web-medium, open-sans, sans-serif;font-size:1.46em;">Nová legislativa</span><br></p><p>Od 1. ledna 2022 totiž vešla v platnost nová legislativa, která mění
<a href="https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-127" target="_blank">zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích</a>. Jedná se o velmi rozsáhlou novelu čítající více než 400 změn. V rámci této novely došlo také ke změnám v celé řadě dalších zákonů, jako například zákona o pozemních komunikacích, zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a dalších. Veškeré změny, které novela přináší, byly přijaty z důvodu zavedení evropské směrnice 2018/1972 do českého právního řádu, do oblasti týkající se elektronické komunikace.</p><h2>Cookies dříve a nyní</h2><p>Tento nový zákon má zásadní dopad na používání cookies na webu. I dříve musel mít provozovatel webu souhlas uživatele s ukládáním cookies (dle nařízení GDPR). Ale předpokládalo se, že uživatel s používáním cookies primárně souhlasí, pokud výslovně nezvolí opak (tzv. princip opt-out). Vyjádření nesouhlasu muselo být vždy na webu umožněno.</p><p>Ale od roku 2022 platí pro využívání cookies opačný postup (princip opt-in). Provozovatel webu musí od začátku předpokládat, že uživatel s cookies primárně nesouhlasí. A nemůže je tedy využívat k ukládání dat. Cookies lze na webu používat pouze od doby, kdy uživatel výslovně a aktivně vyjádřil svůj souhlas. Výjimkou jsou pouze základní technické cookies, které jsou nezbytné k fungování stránek a pro poskytování služby. Pro takový typ cookies není třeba mít předchozí souhlas uživatele. Ale stále zde platí podmínka, že jde o zpracování osobních údajů a musí být splněny náležitosti nařízení GDPR. A webová stránka musí o cookies uživatele informovat.</p><h2>Jak má vypadat nová cookies lišta?</h2><p>Cookies lišta se používá pro souhlas již delší dobu, ale nyní musí splňovat novou legislativu. Nestačí již jen informovat uživatele, jaké cookies web využívá. Už nelze mít předem zaškrtnuté checkboxy se souhlasem. Souhlas nelze nově vyjádřit využíváním stránky, na které jsou cookies nasazeny.</p><p>Lišta musí mít předepsané vlastnosti, nesmí být agresivní nebo blokovat obsah webu. Musí splňovat tyto náležitosti:</p><ul><li>
<strong>
<em>Uživatel musí souhlas s využitím cookies aktivně zvolit. Do té doby je práce s cookies na webu zakázána.</em></strong></li><li>
<strong>
<em>Webová stránka musí uživatele jasně a transparentně informovat, jaké typy cookies využívá a k čemu slouží.</em></strong></li><li>
<strong>
<em>Webová stránka umožňuje uživateli zaškrtnout souhlas jen s některými typy cookies.</em></strong></li><li>
<strong>
<em>Web musí fungovat i bez souhlasu s využíváním cookies, nesmí souhlas vynucovat.</em></strong></li><li>
<strong>
<em>Uživatel musí mít možnost se k nastavení cookies opakovaně vrátit a poskytnuté souhlasy opět odvolat.</em></strong></li></ul><h2>Co jsou to vlastně cookies?</h2><p>Každý z vás asi zažil situaci, kdy si hledáte na webu ubytování nebo pronájem auta na dovolenou. Surfujete na stránkách, zkoumáte alternativy, dostupnost a cenu. Po chvíli se na nejlepší nabídku vrátíte a ejhle… Divíte se, že cena služby poskočila výše!!</p><p>Jak je to možné? Ano, můžou za to cookies! Marketéři předpokládají, že pokud se k nabídce vrátíte, máte o ní opravdový zájem, a proto cenu zvyšují. Je to příklad využití tzv. marketingových cookies, s nimiž se běžně na webu setkáváme. A ani o tom nevíme.</p><p>Cookies je jednoduchá technologie, která je součástí webu a webového prohlížeče. Jedná se přesně o soubor u vás na disku na počítači. Webová stránka si tam ukládá různé informace o nastavení a o vašem chování na stránce. Pokud se na web připojíte po čase znovu, stránka si tyto informace načte, může s nimi pracovat a web přizpůsobit vašim dříve nastaveným preferencím.</p><p>Z toho chování pochází název této technologie – cookies znamená v angličtině „sušenky“. Tyto sladkosti nabízejí hostitelé v anglosaském světě příchozí návštěvě, aby se u nich cítila dobře.</p><p>
<img src="/Blog/PublishingImages/Stranky/Cookies/cookies_unsplash.jpg" data-themekey="#" alt="cookies" style="max-width:690px;" />
<br>
</p><h4 style="text-align:center;">Fotografie od <a href="https://unsplash.com/%40rumeyysaben?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText">RUMEYSA AYDIN</a> via <a href="https://unsplash.com/?utm_source=unsplash&utm_medium=referral&utm_content=creditCopyText">Unsplash</a>.<br></h4><p>Některé cookies jsou pro uživatele užitečné, protože umožňují příjemnější prohlížení webu. Například si web bude pamatovat, že preferujete „dark mode“ a bude se pro vás vždy zobrazovat v tmavých barvách. Jiné druhy cookies umožňují sledovat chování uživatelů a využívat je v reklamě a marketingu. Toto je jediné reálné riziko pro uživatele, pokud cookies zapne - vnucování obsahu a cílené reklamy. Ale určitě se nestane to, že se daný web nenačte, bude zpomalený nebo se dokonce přenese virus.<br></p><h2>Tři čtvrtiny populace neví, k čemu cookies slouží</h2><p>V dubnu 2022 zadala společnost Avast realizaci
<a href="https://press.avast.com/cs-cz/pruzkum-polovina-cechu-bezmyslenkovite-prijima-vsechny-cookies-tri-ctvrtiny-z-nich-nevi-k-cemu-slouzi" target="_blank">veřejného výzkumu</a> okolo cookies, odkud vypadly poměrně zajímavé závěry. Jak jsme dopadli? No moc dobře ne …</p><p>
<strong><em>Polovina Čechů bezmyšlenkovitě přijímá všechny cookies.</em></strong></p><p>Většina Čechů přesně neví, co jsou cookies. K čemu tato webová technologie slouží ví jen čtvrtina uživatelů (26 %). Při návštěvě webu
<strong>celá polovina domácí populace zvolí automaticky souhlas</strong> ke sběru a případnému poskytování veškerých přístupných informací třetím stranám. Lidé tedy takzvaně „přijmou vše“. Nejčastěji proto, že se na web chtějí dostat co nejrychleji (31 %), stránkám důvěřují (20 %) nebo je navštěvují opakovaně (18 %). Někteří (31 % dotázaných) si dokonce myslí, že zamítnutí cookies způsobí, že daný web nebude možné vůbec zobrazit. Ale jak my už víme, toto by se díky novému zákonu stávat nemělo.</p><p>Další možností je cookies zcela zamítnout, což ale dělá jen 9 % lidí, a jde většinou o ty, kteří o nich něco ví. Téměř polovina (41 %) těch, kteří cookies neznají, ani neví, jak je zamítnout. Je vidět, že internetová populace je v tomto směru dost nevzdělaná. Podle výzkumu se například 29 % respondentů domnívá, že cookies web zpomalují a podle 7 % jej dokonce mohou zavirovat.</p><p>Na základě výsledků výzkumu se Avast rozhodl připravit pro veřejnost vzdělávací kampaň s názvem
<strong>Muž, který povolil vše</strong> (k dispozici 5 epizod také na
<a href="https://www.youtube.com/watch?v=vLdyFzWG-c4&list=PLsmQTW-n3GdmsADIF9SqgTvhixSHxmrle&index=1">YouTube</a>). Tváří kampaně je herec Martin Kraus a jejím cílem je vysvětlit Čechům, jak cookies fungují a v čem jsou prospěšné. Ale také to, jak si chránit své soukromí na internetu.</p><h2>Odstraňovač cookies lišty</h2><p>Tak a nyní jsme se dozvěděli, že společnosti a provozovatelé webů nemohou defaultně pracovat s cookies, pokud jim to uživatel výslovně nepovolí. Takže pokud zavíráte cookies lištu křížkem, web se musí chovat stejně, jako byste cookies zamítli. Musí to mít logicky stejný výsledek. Přitom zavírání lišty je tak otravné. Pokud cookies na konkrétním webu zamítneme, web si tuto volbu nemá jak jednoduše uložit (cookies jsou přeci vypnuté) a při další načtení lišta vyjede znovu. Jak z toho ven?</p><p>Existuje jednoduché řešení. Můžete si nainstalovat plugin
<a href="https://www.i-dont-care-about-cookies.eu/" target="_blank">I-DONT-CARE-ABOUT-COOKIES.EU</a>, který lze instalovat do většiny webových prohlížečů (Chrome, Firefox, Opera, Edge). Zařídí to, že browser nebude cookies lištu vůbec zobrazovat. A funguje překvapivě dobře!<br></p><p>
<br>
</p><p>
<i>Jan Čermák</i></p><p>
<br>
</p> | | odborné;# | | |
| Květen ve jménu designu | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/grafika-pro-deti-II.aspx | Květen ve jménu designu | <p>Všechny květnové středy a první červnovou jsme zasvětili grafice a designu. Kreativní oddělení QUB si připravilo pětidílný kurz grafiky pro děti. Lekce jsme nachystali jako pět hodinových online setkání a byli jsme nadšení, co všechno 11 malých designerů ve věku 7–12 let během kurzu zvládlo. Ostatně možná jste četli <a href="/Blog/Stranky/grafika-pro-deti.aspx">článek od dvanáctileté Viky</a>.<br></p><p>
Postupovali jsme od základů – vysvětlili jsme si základy barevné teorie, prošli jsme zajímavosti z tvorby pigmentů a první hodinu zakončili tvorbou barevné palety, bez které se začátek žádného designového projektu neobejde.
</p><p>
Při druhém setkání jsme se lehce dotkli historie. Od piktogramů, hieroglyfů a jeskynních maleb jsme se dostali až k rozdělení typografie na expresivní a funkční a děti se naučily mimo jiné rozlišit mezi patkovým a bezpatkovým písmem. Buďte připraveni, až vás malí designeři doma ohromí zajímavými fakty o stavbě písma a budou správně tvrdit, že některé znaky mají bříška, chvosty a oka a že kuželka nemusí být jen ta na bowlingu! Lekci jsme zakončili tréninkem správného prostrkání písma.
</p><p>
Na třetím setkání jsme společně vypátrali, že styl komixových hrdinů s černou obrysovou linkou má původ v japonském tradičním dřevořezu a secesních plakátech. Nasdíleli jsme si pár tipů na přidání dynamiky do příběhu, práci s bublinami a ujasnili si, že komix by měl mít hrdinu, zápletku, prostředí a vybraný jednotný grafický styl. Společně jsme tvořili krátký strip na téma Překvapení.
</p><p>
Ve čtvrté lekci jsme zabrousili do obalového designu, procvičili jsme si nabyté dovednosti o barvách a typografii a postavili jsme malé designery před nelehký úkol – design obalu sáčku na bonbony. Opět jsme postupovali stejně jako v běžné praxi, začali jsme rešerší a všímali si detailů a rozdílů například mezi designy ovocných a čokoládových bonbonů. Děti ukázaly ohromnou míru kreativity a kromě designu obalu přišly i s nápady na názvy nových bonbonů – zaujaly by vás v obchodě třeba Slepičí zobáky?<br></p><p>
V prvních čtyřech lekcích jsme se záměrně vyhýbali počítači a pracovali s návrhy na papír (opět stejně jako v designové praxi). V páté poslední lekci jsme zkusili zabrousit do grafického editoru a představili jsme dětem <a href="https://www.figma.com/">Figmu</a>. Vyzkoušeli jsme si převést svůj návrh bonbónového sáčku do počítače. I touhle poslední zkouškou téměř ohněm děti prošly a my v současné sobě sbíráme všechny jejich výtvory.
</p><p><i>
Za <a href="https://qub.digital/en/index/">QUB Digital</a> Ivana Stránská, Michal Hořava a Jan Čermák<br></i><br></p> | | odborné;#vzdělávání;# | | |
| Apple myslí na bezpečnost svých uživatelů | | https://create-it.cz/Blog/Stranky/apple-account-deletion.aspx | Apple myslí na bezpečnost svých uživatelů | <p>Mobilní aplikace jsou mezi uživateli čím dál tím více oblíbené. Každý den jsou jich z <a href="https://play.google.com/store/" target="_blank">Google Play</a> a <a href="https://www.apple.com/cz/app-store/">Apple App Store</a> stahovány tisíce. Ovšem ne všechny aplikace jsou pro své uživatele úplně bezpečné a ne všechny korektně spravují osobní data uživatelů. Výše uvedené společnosti se snaží hlídat, aby se do jejich obchodů dostaly jen ty apky, které „hrají s uživateli fér hru“.<br></p><p>
Z důvodu ochrany osobních údajů uživatelů iOS aplikací vydal Apple <a href="https://developer.apple.com/support/offering-account-deletion-in-your-app">nařízení</a>, že „<b>od 30. června 2022 musí všechny mobilní aplikace v App Storu, které podporují vytvoření účtu, uživatelům umožnit také jeho smazání".</b> </p><p>
Původně měl tento pokyn platit už od konce ledna roku 2022, termín byl však kvůli tlaku vývojářů a společností provozujících aplikace posunut o 5 měsíců. Ne vždy se totiž jedná o jednoduchou proceduru. Apple předepisuje pro mazání účtu jasná pravidla: </p><p></p><ul><li>Proces mazání účtu musí být jasný, intuitivní a transparentní, v aplikaci lehce k nalezení (např. tlačítko do profilu uživatele nebo správy účtu).<br></li><li>Musíme nabídnout smazání kompletně celého záznamu účtu, včetně přidružených osobních údajů. Pouze nabídka deaktivace (dočasného vypnutí) účtu nestačí. </li><li>Pokud uživatelé musí navštívit web, aby dokončili smazání svého účtu, měli bychom přidat přímý odkaz na stránku na webu, kde mohou proces dokončit. </li><li>Uživatelé musí být dobře informováni. Má-li dokončení žádosti o smazání trvat delší dobu, musíme jim dát vědět. </li><li>Pokud aplikace podporuje nákupy v aplikaci, musíme lidem srozumitelně vysvětlit, jak bude probíhat následující fakturace a rušení účtu. </li><li>Všechny aplikace musí obsahovat snadno dostupný odkaz na zásady ochrany osobních údajů v popisu na App Store Connect v rámci aplikace. </li><li>A v neposlední řadě je nutné dodržovat platné zákonné požadavky na zpracování a uchovávání osobních údajů klienta. A také na jejich mazání. To zahrnuje dodržování místních zákonů - v našem případě tedy platnou směrnici GDPR.</li></ul>
<p></p><p>
<a href="https://www.cleverlance.com/cz">Cleverlance</a> jako technologická společnost pomáhá svým zákazníkům řešit tyto požadavky. Jako dodavatel mobilních aplikací jsme tuto problematiku úspěšně vyřešili například v mobilní aplikaci <a href="https://apps.apple.com/cz/app/my%C5%A1koda/id1161648654?l=cs">MyŠkoda</a> společnosti ŠKODA AUTO a.s. Přesně podle direktivy GDPR, zde může zákazník ve svém profilu zcela smazat svůj účet, včetně svých osobních údajů. Musí ovšem předem odpojit své vozy, které přes aplikaci ovládá. </p><p>
V bankovnictví je situace trochu odlišná. Uživatel sice může svůj účet a přístup do mobilní aplikace smazat, ovšem jeho produkty dál v bance zůstávají nedotčeny. Stejně jako osobní data, která v systémech musí zůstat z důvodu oprávněného zájmu zpracování osobních údajů a plnění legislativní povinnosti. Uživatel si tak může svůj účet v apce zrušit a tím přestane aplikaci používat. Ale dál zůstává plnohodnotným klientem banky.
</p><h2>Co na to Google?<br></h2><p>
A jak se k tomuto tématu staví další gigant Google? Pravidla pro vystavení apky v Google Play říkají, že aplikace musí být transparentní a informovat uživatele, jak zpracovává jeho osobní data. Zakazují přímo podvodné nebo nečestné jednání. Ale k nařízení, aby každá apka, pokud vytváří uživatelský účet, umožnila také jeho smazání, se dosud Google neodhodlal. </p><p>
Tento krok Applu určitě zlepší transparentní a férové chování aplikací ke svým uživatelům. Je to dobrý krok dopředu k poctivějšímu elektronickému světu. </p><h2>
Doporučení pro vývojáře </h2><p>
Pro implementaci nové funkcionality mazání účtu doporučuji naplánovat samostatný release, a to po uvedeném datu. Apple totiž bude pravděpodobně funkčnost důsledně prověřovat a může se stát, že se tak vydání nové verze opozdí. To by mohlo mít neblahý vliv na další důležité nové funkčnosti apky, pokud by byly vydávány pohromadě s tímto releasem. A uživatelé neradi čekají.<br></p><p><em>Jan Čermák</em>
<br></p> | | odborné;#projekty;# | | |
