Když jsme v roce 2009 vydávali první almanach Uživatelsky přívětivá rozhraní v ČR, bylo u nás kolem dvaceti odborníků zabývající se tímto fenoménem. Dnes podle údajů Glassdoor, celosvětového lídra v oblasti informací o pracovních místech a trendech zaměstnanosti, UX designer celosvětově patří mezi 25 nejžádanějších povolání. Vstup společnosti Google do světa vzdělávání způsobil, že v oboru UX bylo vydáno více než půl milonů certifikátů. Obor se vyvíjí a s ním i požadavky a výstupy této kreativní činnosti. Pojďme se podívat, které jsou podle nás aktuálně ty nejzajímavější.
1. Uživatelská rozhraní jsou nositelé brandu
Čím více o uživatelích díky výzkumům víme, tím více mají vývojové týmy času a prostředků soustředit se na formu a konzistenci výstupů uživatelských rozhraní. Pro maximální uživatelský zážitek musí všechny výstupy vypadat obdobně, firmy si nemohou dovolit mluvit na zákazníka pokaždé jiným jazykem. Mnoho firem přitom v současnosti řeší ovládání a vzhled aplikace maximálně na úrovni korporátní barvy. Brand esence značky nesená přes uživatelské rozhraní je ale důležitý rozměr komunikace nejenom směrem k zákazníkům, ale i dovnitř samotných společností. Ukazuje to příklad Nike, u jejíchž uživatelských rozhraní je na první pohled vždy rozpoznatelné, že se jedná právě o tuto značku.
2. Design systém jako součást UX dodávky
Aby si brand zachoval svoji jedinečnost, není možné, aby vzhled jednotlivých technologických řešení závisel pouze na dodavateli nebo platformě. Standardem se stává Design system management (DSM), což je soubor standardů pro správu designu ve velkém měřítku. Díky nástrojům, které v této oblasti vznikly, je možné mít nepřetržitý přístup k aktuálnímu designovému manuálu, a to i pro třetí strany. Výsledkem je vizuální konzistence napříč různými rozhraními nebo digitálními kanály.
3. Budování důvěryhodnosti skrze uživatelský zážitek
Uživatel si stejně jako dříve s produktem kupuje i zážitek z koupě, jen tentokrát v digitálním prostředí. Fakt, že konzistence vzhledu a ovládání je pro uživatele zásadní ve vztahu ke značce, potvrzují i mnohé studie. Například podle Adobe Trust Report (The digital economy is personal, 2022) 57 % spotřebitelů tvrdí, že jakmile společnost naruší jejich důvěru, už jí znovu nedají šanci. 70 % spotřebitelů pak tvrdí, že nepřesná personalizace snižuje jejich důvěru ve značku. S tím souvisí i nakládání se zákaznickými daty. I zde platí pravidlo, že čím transparentnější přístup v digitálním prostředí směrem ke zpracovávaným datům zákazníka, tím je zákazník ochotnější podělit se o svá data se společností, které důvěřuje.
4. Typografie - drobnost s fatálním dopadem
Malý, ale významný detail brandu v sobě ukrývá typografie, Čím více textu se přenáší do digitálních zařízení, tím více se od písma vyžaduje kvalita. UX designér si musí uvědomovat, že se dnes text používá v nejrůznějších situacích a místech: řidič sledující přístrojovou desku v autě, běžec nastavující tempo ve své aplikaci, ranní čtení zpráv na mobilu cestou do práce, skladník kontrolující data ze čtečky, operátor nastavující přístroj ve výrobním závodě… Všechny tyto situace mají jedno společné: uživatel často drží zařízení v ruce a čte z roztřeseného displeje. To samozřejmě klade na písmo mnohem větší nároky, než když se používá na stabilním podkladu. V Cleverlance na žádost klientů společně s typografy vytváříme nové písmo, které čitelnost a čtivost textu v náročných podmínkách zvýší.
5. Limity interních UX týmů
Touha mnoha firem odejít od UX konzultantů a zřídit interní UX týmy naráží na své limity. Očekávání, že jeden interní odborník v UX obsáhne všechny UX dovednosti, se často ukazuje jako nereálné. Podobory UX jako výzkum, copywriting nebo design se specializovaly do takové míry, kdy je jeden expert není schopen ovládnout na požadované úrovni. Ve firmách proto postupně vznikají stále početnější UX týmy, na trhu práce je zároveň stále obtížnější najít specialisty s očekávanou úrovní znalostí a dovedností. Výsledkem je pak zaměření se interního týmu jen na jednu z oblastí UX, například na výzkum. Ten ale bez kvalitního designéra přináší jen teoretické výsledky. Významným handicapem těchto týmu je také přílišné (i když pochopitelné) zaměření se na konkrétní produkt společnosti. Designérům i výzkumníkům pak chybí srovnání s jinými odvětvími, nadhled a best practices. Do hry tak znovu vstupují technologické společnosti, které jsou díky pestrosti svých zakázek schopny obohatit firmy novými přístupy a interní UX týmy smysluplně doplnit.
Michal Hořava
QUB Digital
