​​​​​​​​​Brazilské jiu jitsu, zkratkou BJJ, je jedním z nejkomplexnějších bojových umění všech dob. Zahrnuje nepřeberné množství technik a jejich kombinací, přičemž se tyto techniky neustále vyvíjejí a zdokonalují. Mnoho technik je zaměřeno na překonání silnějšího a většího oponenta. BJJ se primárně zaměřuje na boj na zemi, a obsahuje judo techniky a wrestlingové takedown techniky (je samozřejmě důležité dostat oponenta na zem). Poté, co se oponent dostává na zem, ztrácí téměř všechny silové páky, které by jinak mohl využít. Takto lze překonat i oponenta třeba o 40 kg těžšího (zde​ je video, kde se žena ubrání násilníkovi na ulici pomocí BJJ). V moderním MMA tvoří BJJ velkou část dovedností nutných pro šanci uspět, obzvlášť když se boj přesune na zem. V tomto článku se dozvíte, proč je právě BJJ tak skvělé fitness pro IT profesionály, a to jak muže, tak ženy.

Jak jiu jitsu vlastně vypadá? Pokud jste zhlédli jakýkoliv díl Johna Wicka, tak už jste BJJ už viděli.

V tomto videu se můžete podívat, jak BJJ kouč rozebírá pár scén z filmu. Pro začátek je důležité podotknout, že BJJ je hlavně o pákách, škrcení a lámání, a díky absenci úderů či kopů lze BJJ cvičit i ve stáří. Na konci článku pak uvedu několik dalších zajímavých BJJ videí. 

Předtím, než rozeberu BJJ jako takové, bych měl sdílet, jak jsem se k BJJ dostal já. Začal jsem ho trénovat v roce 2019, dnes jsem v něm tedy aktivní již přes dva roky. V té době jsem pracoval jako linuxový sysadmin a dokončoval inženýrská studia IT bezpečnosti. Měl jsem za sebou už několik kurzů bojových umění, ale vždy to byly jen techniky bez sparringu (tzn. procvičování nově naučených technik ihned v boji naživo s reálným oponentem, tak důležité pro nějakou reálnou retenci informací). Zkoušel jsem karate a krav magu v půlročních kurzech, ale vždy to byly jen izolované techniky bez testování v “reálném provozu". Tím pádem to byly bezcenné informace, které mi dodaly pouze psychologický Dunning-Krugerův efekt falešné kompetence. Při reálném konfliktu bezcenné, a možná až nebezpečné. Každé bojové umění, které za něco stojí, potřebuje sparring. Pokud si totiž člověk techniku ihned neotestuje, je mu k ničemu. K tomu se váže i úderné rčení - “Při souboji nedosáhneš svých očekávání, klesneš na úroveň svého tréninku". Při souboji není čas myslet. Proto je důležité mít zaryté techniky v Nevědomí a dělat je automaticky - a toho je možné dosáhnout jen díky procvičování technik naživo při sparringu.

V té době jsem začal hodně slýchat o BJJ ze všech koutů internetu, ale nikdy jsem si nepomyslel, že bych já, introvertní programátor, do něčeho takového šel. Souhra náhod mě však dovedla právě k BJJ.

Zprvu mě nenapadlo, že by se moje nedostatečná znalost sebeobrany přenesla do jiných aspektů života, ale začal jsem si toho všímat. Např. v tehdejší práci jsem měl zavolat jednomu CEO velké české firmy, když jsem řešil migraci jejich serverů k nám. Prokrastinoval jsem asi hodinu, než jsem se k tomuto jednoduchému hovoru odhodlal. Zní to jako banalita, ale právě proto jsem to chtěl začít řešit. Prokrastinoval jsem kvůli nervozitě, které jsem se chtěl zbavit. V práci sysadmina je velice potřeba určitá údernost a odolnost, kterou jsem v té době postrádal. Nabalily se na sebe i další věci, související s odolností vůči stresu a nátlaku (o spojitosti s BJJ dále). Zkrátka jsem se při konfliktu nedokázal v reálném čase efektivně bránit. Posledním impulsem pro mě pak byla skoro vzniklá hospodská rvačka, kde jsem si uvědomil, že bych neměl žádnou šanci proti 120-kilovému oponentovi se svými tehdejšími fyzickými (ne)dovednostmi. A s tím jsem chtěl něco udělat.

Takže jsem se zapsal na jiu jitsu lekce v Brně. Přijít mezi 30 lidí v kimonu (gi) bylo na počátku hodně mimo moji komfortní zónu, ale ukázalo se, že mnoho z nich byli stejní začátečníci jako já. Navíc jsem se dozvěděl, že někteří z mých sparring partnerů pracují s neuronkami, jsou to sysadmini, datoví analytici nebo weboví vývojáři. Kouč mi pak řekl, že z nějakého důvodu má na lekcích hodně lidí z IT. A takové nadšení jako po první lekci BJJ jsem dlouho necítil. Po pár lekcích jsem si uvědomil, že to je pravděpodobně jediný sport, jediná fitness aktivita, která mě opravdu baví. Nebyl jsem nikdy fyzicky zaměřený. Běh mi vždy přišel jako utrpení. Nikdy jsem se nedostal do “endorfinového opojení". Do fitka jsem chodil v kuse několik měsíců a dostal se na obstojnou úroveň, ale ve výsledku jsem v tom neviděl žádný smysl. To se právě změnilo s BJJ. Není repetitivní jako fitko. A není to nudné utrpení jako běhání. Ale to mluvím z pozice člověka, který potřebuje hodně stimulace a hodně smyslu v tom, co dělá.

Po pár lekcích jsem se do BJJ opravdu ponořil a rozhodl se, že dosáhnu modrého pásku (druhý pásek po bílém, což je cíl na cca 3 roky). Z každé lekce jsem si odnášel krvavé prsty a klouby s oděrkami o kimona ostatních - v BJJ jsou totiž klíčové úchopy. Pravidelně mě doprovázela bolest paží, ramen a loktů z lámání v armbarech (lámání paže) a namožené krční svalstvo ze škrcení - až do bodu, kdy jsem nemohl polykat bez bolesti. To mě ale nezastavilo, naopak. Konečně jsem zažil reálný boj. Cítil jsem se jako Tyler Durden.

V každé lekci se učíte něco nového, studnice technik a jejich kombinací je v BJJ nevyčerpatelná, což je zároveň intelektuálně velice stimulující. Každá nová lekce je nová výzva. Proto se myslím někdy přezdívá BJJ “lidské šachy". S šachy však nemá BJJ, kromě množství kombinací, nic společného. Trefnější přezdívkou BJJ je “Umění praní prádla, zatímco je stále nošeno". Každá nová hodina přináší nový cíl. A proces dosahování cílů se pojí s uvolňováním dopaminu. Takže každá tato minivýzva přináší pozitivní emoce. Toto vše je umocněno tím, že si nacvičenou techniku ihned vyzkoušíte ve sparringu. Máte tak ihned možnost ovládnout oponenta a vyhrát nad ním. A nebo prohrát a fyzicky procítit, jaké chyby jste udělali a jaké už nedělat. Plno technik se vám do těla zaryje na emocionální úrovni. BJJ je proto pro mě jakási aktivní meditace. U BJJ se cvičíte nemyslet a používat svoje tělo co nejefektivněji.

Pak je zde sociální aspekt. Myslím, že ve 30 letech se přátelé nehledají vůbec snadno. Sociální okruhy jsou teď hlavně rodina a kolegové. BJJ je pro introvertního programátora, který tráví většinu času u PC, jako požehnání. Automaticky se zde seznámí s velkým množstvím lidí, které pak vídá pravidelně více jak 2x týdně. A veškerý sociální tlak je smazaný kontextem. Všichni jsme na matu (mat - “žíněnka", pojem označující podlahu BJJ gymu) a přátelsky spolu bojujeme a učíme se.

​

Intelektuální a psychologický aspekt jiu jitsu jsem již zmínil. Jsou zde neustále nové techniky na naučení a zdokonalení. V BJJ se člověk nepřestane nikdy učit, stejně jako je tomu ve všech IT oborech. Je potřeba se neustále překonávat. Váš charakter se projeví i ve stylu, jakým bojujete. Vaše předsudky se projeví ihned. V začátcích BJJ vás dokáže porazit i 17letá holka s modrým páskem. To člověku rychle srazí ego a donutí ho uvědomit si realitu situace. Pro mentální rozvoj je každý bojový sport skvělý. A schopnost fyzicky se bránit i proti většímu oponentovi dodá člověku vnitřní pocit sebevědomí a stability. Když vás zalehne 120-kilový modrý pásek tak, že sotva můžete dýchat (side-control pozice), tak se z toho musíte umět rychle dostat. Bench-press na něco takového nepomůže, je potřeba umět techniku. A i tehdy je to náročné. Je to enormní nátlak, který je třeba vydržet a správně provést únik do lepší pozice. Při sparringu za hodinu bojujete třeba i s 15 lidmi, po 3 až 5minutových kolech, takže si vyzkoušíte všechny možné formy boje. A postupně si takhle budujete mentální houževnatost, která se pak promítne do všech částí života, ať už jde o obchodní vyjednávání nebo sociální vztahy. Cvičíte si také sílu vůle a pro další postup v BJJ je samozřejmě potřebná silná disciplína.

​​Poslední aspekt, který je pro IT profesionály dobrý (a dost možná nejdůležitější),​ je fitness. Tělu je nutné kompenzovat ochabování způsobené sezením u PC 8-14 hodin denně. Nemít v životě žádnou pravidelnou fitness aktivitu není dlouhodobě udržitelná strategie u někoho, kdo prosedí tolik času u PC. Někdo to řeší chozením do fitka, někdo běháním, někdo lezením po stěnách, a pak je tu právě BJJ. Zaručeně protáhne celé tělo a je to skvělé kardio, které bude vždy stimulující. Navíc je zde problém sebedisciplíny outsourcován do skupiny ostatních bojovníků. Stačí nepřijít dva týdny na lekce a všichni ostatní jsou znatelně lepší, než vy, takže jste nuceni chodit i když se vám zrovna “nechce".

Jak jsem slíbil, zde jsou další zajímavá videa z BJJ. Tohle video z UFC ukazuje bojovníka Ryana Halla, držitele černého pásku, který při boji využívá hlavně BJJ, čímž získává značnou výhodu nad mnoha oponenty. A v tomto krásném souboji Nurmagomedova a Poiriera o vítězi zápasu rozhodlo právě BJJ video. Toto video, kde učitel cvičí se svojí ženou, zase ukazuje zajímavé detaily, které vám pomohou dostat se z closed guard základní pozice.

Po 2 letech cvičení BJJ mohu říci, že jsem díky němu posílil svoji vůli, disciplínu a jsem více sebevědomý. Naučil jsem se být více ve svém těle, než v hlavě, takže se i prohloubilo moje cítění. Moje fitness je na nejvyšší úrovni, kterou jsem kdy měl - do té doby jsem totiž neměl sportovní aktivitu, která by mě opravdu bavila. Z perspektivy mé oblíbené ​Jungiánské psychologie toto vše spadá pod archetyp Bojovníka. Cvičení bojového umění ho posiluje.

​Komplexita BJJ zajistí, že vám nikdy nedojdou nové věci na naučení. Pokud zvažujete vyzkoušet si BJJ, není nic snazšího než zavolat do místního BJJ gymu a zeptat se na detaily. Učitelé, u kterých jsem byl, nabízí první lekci zdarma a nově příchozím dokonce zapůjčí kimono. Plno BJJ technik navíc naleznete na YouTube, takže si můžete předem ověřit, jestli by to bylo něco pro vás. Já sám budu v BJJ pokračovat dlouhé roky. Jak říká jedno moudré rčení “Černí pásci jsou jen bílí pásci, kteří se na to nevykašlali".

Jan Jileček​

​