Během pobytu jsem silně cítil Hygge (dánské pojmenování konceptu štěstí a uvolněnosti), téměř všude, kde jsem byl. Až na výjimky - Haag a Rotterdam. Haag byl plný zápachu, rozestavěných konstrukcí, nehod, houkaček a poprvé za celý pobyt přišel podivný strach z možnosti přepadení. Narazil jsem na odklízení následků autonehody a všiml jsem si všudypřítomné policie. Atmosféra hektická, špinavá a nebezpečná. Nejklidnější města pak byla Delft, Leiden a Haarlem. Utrecht by se zase dal nazvat “studentským městem”, a to nejen proto, že zde sídlí největší univerzita v Nizozemsku.
Pohled na Delftskou radnici z věže Nieuwe Kerk. Delft je malebné město modrobílého porcelánu a rodné místo malíře Jana Vermeera (Dívka s perlou). Krásné historické centrum, žádná nákupní horečka, jenom poklidný život všude okolo.
Místní Delftská restaurace. V reproduktorech hraje z playlistu Kraftwerk - Autobahn.
Z věcí a staveb srší německá kvalita a britský styl zároveň. Propracované fasády, kvalitní bytelné stoly, promyšlený systém cyklostezek a pruhů pro cyklisty. Ti tu mají přednost - pokud vás jako chodce srazí cyklista, chyba je vždy na vaší straně. Přitom jsou všichni velice ohleduplní - i když jsem z nepozornosti dvakrát vstoupil do cyklostezky, nedočkal jsem se žádného zvýšeného hlasu, ale navzájem jsme se omluvili. Teprve zde se naučíte pořádně rozhlížet všemi směry, některé křižovatky jsou propleteny i z 8 směrů.Od místních jsem se dozvěděl, že místní stavby jsou tak jednolité a prostě “padnoucí” do prostředí z toho důvodu, že při jejich stavbě jsou většinou najímáni umělci a architekti, kteří mají podobný styl, jako již existuje v okolí nově vznikajícího domu.
Lidé zde nosí oblečení hlavně tmavé palety - černá, hnědá, šedá, zelená - protože zde často prší a je sychravo. Uvolněná atmosféra je zde však všude. Všudypřítomná kola nejsou přidělaná a zabezpečená, protože samotná idea krádeže přijde Holanďanovi směšná. A pokud vám při nakupování chybí nějaké mince, nikdo se nad tím nepozastaví a vstřícně vám i pár desítek centů promine (průměrný roční plat je v Nizozemsku 47 937 EUR).
Všichni zde jezdí na kole, jsou vlastně i díky tomu více otužilí - to ty jízdy ve studeném počasí. Nenajdete tu dopravní zácpy, v 5 hodin odpoledne ve čtvrtek i pátek jsou ulice plné kol, ale aut zahlédnete pouze pár, a to i v centru města! Kolo je součástí nizozemského stylu života. Kluci vozí svoje dívky na předním nosiči, maminky vozí svoje děti v přídavném kočárku před kolem a větší děti jezdí s rodiči na dvoukole.
Nizozemci na vás budou mluvit prvně nizozemsky (pokud nebudete do šál a rukavic obalený očividný teplokrevný turista) a teprve až zjistí, že nejste zdejší, přepnou na plynulou angličtinu (93% Nizozemců mluví anglicky.)
Úroveň života a duševní pohody může proudit i z extrémně vysoké kvality a čistoty jídla. Nizozemsko je známé jako technologicky nejvyspělejší zemědělská velmoc, na pěstování plodin používají drony s kamerami a senzory, stejně tak pro dobytek. Nemocem předcházejí, místo aby je léčili - nepoužívají žádné pesticidy, hormony, ani antibiotika. Jejich plodiny jsou implicitně v bio kvalitě. Jejich revoluční systém zavlažování využívá vodu o 90% efektivněji, než je tomu ve zbytku světa. Nizozemsko je také největším exportérem brambor, přitom mají ty nejmenší dotace od EU (založené na
velikosti plochy státu) - díky efektivnímu systému a rozsáhlým rovným plochám jsou však schopni exportovat více brambor (a i jiných plodin) než Amerika, Čína a Německo dohromady!
V každém hostelu jsou tzv. “smoking rooms” s průhledným sklem, kde si může kdokoliv zakouřit cokoliv v Nizozemsku legálního. V coffeeshopech na každém rohu Amsterdamu koupíte jakýkoliv vzorek marihuany, který chcete. 1 gram průměrné odrůdy pořídíte za 9 EUR, jednu cookie s magickým obsahem také za 9 EUR.
Za návštěvu stojí Eye Film Museum a historická vesnice Zaanse Schans plná větrných mlýnů (viz titulní fotografie). Do vesnice se dostanete z “ostrova” uprostřed Amsterdamu, na který vás převeze trajekt.
Ve všech prodejnách, supermarketech, restauracích, autobusech, MHD atp. převládá systém placení kartou - do takové míry, že v supermarketu stojí u vstupu tabule s nápisem “Nebereme cash, pouze kreditní karty”.
Holanďan tak běžně pozná turistu podle otázky, zda berou cash nebo kredit. Dalším poznávacím znamením turisty je fakt, že zřejmě nebude otužilý a nosí zimní výbavu. Klasický Holanďan pravděpodobně spal každou noc svého života v 15°C místnosti a pasivně se tak otužoval. Na ulici Holanďana pak nějaký ledový vánek nerozhází, natož aby kýchal nebo smrkal. I když bylo 5 stupňů, potkal jsem za celý pobyt jen jednotky lidí, co měli rukavice nebo čepici. S otužilostí každého člověka pak přichází nezvyklá houževnatost proti zimním nemocem.
V Goudě, proslavené hlavně výrobou dýmek a stejnojmeného sýru, si nenechte ujít místní kostel (sv. Jana), který se pyšní nádhernými interiéry. Můžete zde pořídit goudy různých typů (byla zde ke koupi dokonce i gouda se zelenou bylinou).
kostel sv. Jana v Goudě
Začni na svém konci
Výlet jsem uzavřel návratem do místa jeho začátku, do Amsterdamu. Po předchozí zkušenosti z přímořského Leidenu jsem se přihlásil do místní pobočky hostelu “Flying Pig” a volba opět nezklamala - extrémně přátelská a přívětivá obsluha, která zašla tak daleko, že mi dala snídani zadarmo, když jsem neměl mince na zaplacení (z nějakého důvodu za snídaně nebrali kredit). Jsou zde pouze mladí cestovatelé - do hostelu “Létající prase” přijímají lidi maximálně do 40 let věku.
Pár dnů předem jsem si zarezervoval vstupenky do muzea Van Gogha a do domu Anny Frankové. V muzeu jsou všechna významná van Goghova díla, kromě Hvězdné noci. Mojí poslední návštěvou byl dům Anny Frankové, kterým jsem celý výlet zakončil.
Návštěvu Nizozemska a cestování solo rozhodně doporučuji, nutí vás vytvořit si vlastní sociální kontakt - a tak jsem každý den měl zábavu všeho druhu a jak povrchní, tak hluboké konverzace.
Jan Jileček
