Pokud bychom požádali velkou skupinu lidí, aby definovali pocit rutiny a ubíjející monotónnosti, můžeme si být jisti, že značná část z nich by mluvila o “šedi”, jež jim takové prostředí evokuje. Se šedou barvou není nic v nepořádku, ale funguje zde jako zástupce pro pocit vyvolaný jednotvárností. Se všemi barvami je třeba správně pracovat.

Jazyk barev, podobně jako je tomu u hudby, se blíží spíše vyjadřování emocí než konkrétních myšlenek vyjádřitelných slovy. Činí to empirické zkoumání vlivu barev na nás o něco obtížnější, což ale neznamená, že takové výzkumy neexistují. Psychologie barev (někdy také nazývána chromologie) má důležité poznatky především pro ty, kteří jsou zodpovědní za utváření veřejných prostor. Například interiérů kancelářských budov. V čem tedy může chromologie pomoci tam, kde se snažíme zamezit šedým pocitům v myslích desítek či stovek lidí, kteří denně chodí pracovat mezi zdi kanceláří?

Barvy 101

Od malička jsme naučení, že barva je vlastností věcí kolem nás. A podobně jako spousta věcí, které známe od malička, je realita mnohem složitější. Barva je vztah mezi objektem, okolím, mírou osvětlení a našim smyslovým aparátem. Objekty kolem nás odrážejí a absorbují určité frekvence světelného záření. My jsme schopní tedy zachytit pouze to, co je odraženo, navíc pouze do té míry, do jaké náš zrak umí interpretovat světelné záření.

Okolí a pozadí objektu v našem vjemu hraje mnohem větší roli, než si často uvědomujeme. Těžko byste na první pohled řekli, že znázornění šachových figurek zde, se shoduje na obou stranách ilustrace. Vnímání barev je také extrémně individuální. Stačí vzít v potaz barvoslepou část populace a jednoduchý obrázek světa, kde všechno má svoji pevně danou barvu, se rychle rozplyne.

Pro naše účely ale bude stačit obecná shoda na tom, jak barevné vjemy identifikovat a popisovat. O barvách tvořených kombinací oranžové, žluté či červené mluvíme obecně jako o teplých barvách, zatímco o těch s modrým nádechem mluvíme jako o “chladnějších”. S tímto slovníkem se také vynořuje první obecná poučka o barevných odstínech v prostoru: Chladnější barvy více uklidňují, zatímco teplejší barvy podněcují k akci.

Hledání rovnováhy

Podobně jako u slanosti či palčivosti jídla, lze naše smysly zahltit i jednotvárným použitím stejné barvy. Modrá a zelená se nacházejí v uklidňující části spektra, ale při jejich přílišném zastoupení v našem okolí, mohou mít až sedativní účinky. Naopak, červená představuje zaručeně nejlepší barvu pobízející k aktivitě. Bylo prokázáno, že vnímání červené barvy zvyšuje náš tep a například v jedné americké bance majitelé zjistili, že se fronty hýbou rychleji po přidání červených prvků v lobby. Ovšem zvýšený tep a pobízení k akci má také svoji temnou stránku, které říkáme stres. Nemyslím, že většina z nás toužila denně pracovat mezi jasně rudými zdmi.

Práce s barvami interiéru začíná u určení priorit. Očekáváme, že se v této místnosti budou lidé nacházet denně a na dlouhou dobu? Mají zde být na vrcholu své mentální aktivity (např. místnost pro brainstorming nových nápadů)?

Následně se musíme podívat na prvky, s nimiž v místnosti pracujeme. Barva stolů a stěn by mohla podbízet spíše ke klidnému uvažování chladnějším zabarvením. Pro podporu asertivity a pobízení k akci, pak lze zvolit žlutá křesla a doprostřed stolu postavit červenou vázu s květinou. Barvy by měly být zvoleny matné, protože nikdo nestojí o nepříjemné odlesky a spíše jemnější než jasné odstíny, jež působí rušivě.

Zaručíme tím lepší nápady? Určitě ne, ale můžeme tak pomoct procesu, díky němuž přicházejí na svět.

Barvy a kultura

Dalším důležitým faktorem, který musíme při plánování interiéru vzít v potaz, jsou kulturní významy barev. Barvy neexistují ve vakuu a mnoho z nich, samostatně nebo v kombinacích, může vyjadřovat něco zcela jiného, než jsme původně zamýšleli.

Za kulturu lze považovat i tu, která vzniká v rámci jedné firmy. Tam, kde by za normálních okolností došlo k potlačení aktivity tmavými barvami, naopak může způsobit její nárůst fakt, že se jedná o barvy firemní. Opatrněji se musí přistupovat třeba k růžové. Přestože představuje z hlediska barevné teorie zajímavou kombinaci uklidňující a povzbuzující barvy, její přílišné použití by mohlo být interpretováno jako podporování genderových stereotypů, tam kde se budou pohybovat zejména ženy.

Nelze tedy říct, že barvy nejsou žádná věda. Znalostí k jejich správnému užití je potřeba mnoho. Rozhodně by ale mělo docházet ke konverzacím mezi těmi, kteří prostory navrhují a těmi, kteří v nich pracují, tak aby nikdo nerudnul vzteky nebo nemodral úděsem nad svým pracovním prostorem.

Lukáš Horák